„Po revoluci jsem přemýšlela, co budu dělat a rozhodla jsem se zkusit štěstí v podnikání. Začínali jsme zhruba ve stejnou dobu s restaurací U námořníka,“ začíná povídání Zdeňka Sobotíková.

Z obou podniků se už staly legendární firmy s věhlasem daleko za hranicemi Frýdecko-Místecka. Její dodavatelé tvoří malé dílničky převážně z okolí. Aby mohla nabízet pestrý sortiment, spolupracuje s více jak 30 místními tvůrci, mezi které patří například i známý ostravský malíř Daniel Balabán. „Bohužel začíná těch dodavatelů ubývat, protože stárnou a není kdo by po nich kumšt převzal. Nedávno si mi stěžoval i pan profesor Balabán, že se k nim na školu hlásí pořád méně a méně dětí,“ vypráví majitelka.

Další dodavatele tak paní Zdenica oslovuje i z jiných krajů. Základem je ale vždy ruční práce a splnění estetických nároků paní Sobotíkové. „Po revoluci se keramické dílny rozjely, i já měla vlastní pec. Ale dnes je těm lidem často přes 70 a je jen málo případů, kdy se do oboru zapojí i potomci. Například tyhle andílky nebo panenky šije jedna holčina s maminkou, ale takových je málo. Mám paní, která šije krásné ozdoby na vánoční stromečky, ale následovníka žádného,“ stýská si Zdenica.

Poptávka po modrotisku je větší než nabídka

Lidový modrotisk je se zdejším krajem neodmyslitelně spjatý. I proto o jeho prodej měla Zdenica velký zájem. „Moc jsem si přála prodávat místní modrotisk, jenže na Moravě už jej dělají jen dvě firmy. Na výrobky z něj čekáme i tři měsíce. Většinu produkce totiž vyvážejí. Zároveň je to velice drahá záležitost, protože metr látky vyjde na 800 korun. Ale stojí to za to a i lidé mají o něj opravdu hodně velký zájem. Zvláště ti, kteří jako já milují staré věci,“ objasňuje podnikatelka.

Do hukvaldského obchůdku si nachází cestu jak turisté mířící na hrad, tak i stálí zákazníci. Jako zrovna paní z Příbora, která v obchůdku nakupuje. „Já jsem taková sběratelka. Víte, kolik já už mám nakoupených tady těch stromečků? A taky klobouků, co jsem tady pořídila,“ říká zákaznice. „Jenže klobouky už tady nemám. Není, kdo by je dělal. Tolik krásných věcí, co se před dvaceti lety dělalo,“ povzdychuje si Zdenica.

Právě vracející se zákazníci z celé republiky s sebou často vozí i děti a vnoučata. „Tohle mi dělá opravdovou radost, že lidé, kteří u mě nakupovali před 30 lety a přijedou třeba až z Krumlova, tak se tady u mě vždy zastaví a zavzpomínáme,“ popisuje majitelka obchůdku i jeden z důvodů, proč i když každý rok vyhrožuje, že krámek zavře, to za 33 let ještě ani jednou neudělala.

Přibylo Pražáků

Když začínala, Hukvaldy tehdy ještě nebyl tak turisticky profláklé místo a o každého zákazníka byl boj. „Dneska jsou Hukvaldy hodně propagované. Přijíždí tady mnohonásobně více turistů, ale zase ta práce s nimi je náročnější než když jich bylo málo. Prodávám 50 roků, ale ten nezájem lidí o ostatní a úcta k věcem, se v posledních letech vytrácí. Vidím, jak přijedou rodiče s dětmi, které mají v rukách mobil a neodtrhnou od něj oči. Rodiče se jdou podívat na hrad a děcka jsou úplně mimo, nevnímají,“ vypráví majitelka.

Podle Zdeňky jezdí do obce i čím dál více lidí z Čech. „Začalo sem jezdit hodně Pražáků. Vždycky ohrnovali nos nad Moravskoslezským krajem, že je špinavý, ale dneska tady je to jimi obsazené. I zde kupují co se dá. A neberou moc ohled,“ vyjadřuje názor na proměnu návštěvníků podnikatelka.

Do podnikání musíte dát srdce i duši

Nejtěžší roky v podnikání zažila právě v posledních letech. „Ale přežili jsme ekonomicky, přežili jsme nervově, přežili jsme všecko. Důležité je dělat to srdcem. Musíte do toho dát celu duši. Já obchodem žiju a doufám, že je to na něm poznat,“ myslí si Zdenica.

Se svým mužem, bývalým starostou obce, se zapojuje i do místního dění. „Místní starousedlíci jsou tady hodně aktivní. Máme pěvecký sbor, univerzitu třetího věku, kam můj muž chodí, různé akce ze školy a knihovny. Naše knihovnice Markéta je skvělá. Dokonce teď dostala i nějakou cenu (Markéta Kološová získala ocenění knihovnická K2, což je hlavní cena – pozn. red.), takže ač jsme malá obec pořád se tady něco děje,“ loučí se paní Sobotíková.