Kliknutím zvětšíteRichard Srnec, Petr Kobert a Radek Čižmař se ve světě starožitností pohybují už několik desítek let. Všichni tři jsou také majiteli vlastních kamenných prodejen antikvit v historickém jádru Ostravy. Nabídka je různorodá, přesto v každé z nich najdou lidé obrazy, nejrůznější kusy nábytku a dekorací nebo také nádobí, například čajové sady.
Móda aukcí
Starožitnosti Srnec se nachází na rohu Sokolské třídy a ze tří podniků zmíněných v článku jsou nejmladší. „Samostatně funguji tři roky, ačkoliv předtím jsem pracoval u svého táty. Ten měl obchod s antikvitami od roku 1995,“ říká majitel Richard Srnec, po němž podnik nese jméno. Kromě něj se stará také o Galerii umění v Nádražní ulici. Právě obrazy bývají nejčastější položkou na aukcích, které jsou hlavním zdrojem příjmů starožitnictví obecně.
„Je to trend, kupovat si české obrazy či šperky nebo mince z aukcí. Samozřejmě za námi chodí lidé i osobně, poněvadž od nich vykupujeme, a ti většinou chodí s ledasčím. Často se však stává, že vůbec nejde o starožitnost,“ směje se Srnec, ale dodává, že s přibývajícími léty ubývá kvalitních věcí a zájmu o antikvity obecně.
S tímto tvrzením souhlasí i Petr Kobert, jenž se se svými AAA Starožitnostmi před rokem přemístil z ulice Českobratrské, na níž byl od roku 1992. „Stěhovali jsme měsíc. Ale dva měsíce nám trvalo, než jsme všechno zabalili. Šlo o tisíce obrazů, mimo dalších věcí," vzpomíná antikvář. V současnosti sídlí na místě bývalého Tuzexu na náměstí Msgr. Šrámka. Další pobočky, které se nachází v Brně a v Praze, vedou jeho dcery. Stejně jako Srnec, i Kobert potvrzuje důležitost aukcí pro své starožitnictví. „Držíme titul největšího počtu aukcí v České republice,“ pochvaluje si.
Devadesátkový boom
Oba majitelé se shodují na tom, že zlaté časy zažívaly antikvity na začátku devadesátých let minulého století. „Devadesátá léta byla fantastická, tehdy se prodávalo, na co se sáhlo. Na nákupy starožitností k nám jezdila cizina, byl to opravdu velký boom,“ vysvětluje Kobert. Po přelomu tisíciletí se touha po antikvitách poněkud utišila, skutečný zlom nastal teprve nedávno.
„Zhruba před třemi lety začal dost hluboký propad. Například nábytek se dnes dá koupit extrémně levně. To, co se před čtyřmi lety prodávalo za dvacet tisíc, můžete nyní sehnat za dva. Jediné, co se stále drží, je zlato a obrazy českých malířů,“ uvádí starožitník. Podle něj začal propad u perských koberců, které kdysi začínaly na ceně jednoho milionu korun, a nyní se pohybují v řádu tisíců.
„Starožitnosti mají smysl do určitého stadia. Kupříkladu u koberců musí člověk počítat s faktem, že je čím dál více alergiků a lidí, kteří mají topení v podlaze. Tudíž pro ně jsou peršany zbytečnost,“ vysvětluje Kobert. „Myslím, že jde o změnu hodnot. Starožitnictví budou fungovat i v budoucnu, ale změní se jejich repertoár. Jistě, některé věci zůstanou, poněvadž zase přijdou do módy. Ale budou se prodávat také staré počítače, hry a podobně,“ dodává.
Podobně smíšený sortiment nabízí Radek Čižmař už dvacet čtyři let ve svých Bazarech Měšec u Sýkorova mostu, které však nejsou typickými antikvitami. „Máme pět podlaží, z toho pro starožitnosti máme vyčleněné poslední patro. Jinak u nás lidé najdou elektro a hudebniny, sklo a zlato, nářadí a nábytek, sport a hračky, oděvy a antikvariát. Právě antikvariát a sběratelské věci jsou mezi zákazníky nejoblíbenější,“ říká Čižmař.
Doba digitalizace
Dlouhodobý trend digitalizace má dopad i na starožitnictví, a tak jich čím dál více zřizuje e-shopy, případně pořádá internetové aukce. „Určitě už to není to stejné, co v devadesátkách. Musíme se přizpůsobovat poptávce, proto vystavujeme zboží i na našich stránkách,“ poznamenává Čižmař s tím, že v době koronavirové krize jim hlavní příjem tvořil právě prodej přes internet. Koronavirus byl a stále je pro starožitníky velká rána, přičemž nejznatelněji zasáhl obchod s antikvitami v Praze.
Adaptování se na moderní prostředky a obměna sortimentu jsou dva velké kroky, které bude muset v určitém bodě podstoupit každý obchod se starožitnostmi. Budoucnost však tyto podniky určitě mají, na čemž se ostatně shodli všichni tři majitelé. „Umění je základ společnosti. Kdo se zbaví umění, zbavuje se lidství jako takového,“ uzavírá ve zkratce Petr Kobert.
Světlana Nedvědová
28
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
