Poloha Riegrova mlýna na okraji Mikulovic jako by předznamenávala jeho osud. Desetiletí byl na okraji zájmu a valné povědomí o něm nemá ani řada místních. „Původní němečtí majitelé odtud museli odejít pryč. Pak mlýn převzalo místní JZD, nějakou dobu ještě sloužil jako záložní. Největší devastace nastala v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy se tu likvidovalo všechno kovové. Pak se tu střídali různí vlastníci, kteří toho také hodně rozebrali,“ popisuje minulost objektu David Veverka.

S mlýnem spojil tři roky svého profesního života. A výsledky jsou již patrné. Na první pohled zaujme velká transmise, což je hřídel s koly a řemenicemi uložená v ložiscích. Cílem této soustavy bylo převádět energii z jednoho místa na druhé.

„Když jsem přišel, byl tu jen kousek hřídele a první čtyři ložiska. Všechno ostatní sběrači kovů rozmlátili palicemi,“ ukazuje mladý restaurátor na soukolí, které díky jeho pečlivé práci vypadá opět jako za časů císaře pána.

Další unikáty se skrývají ve vyšších patrech budovy. Mlýn býval ve své době nejmodernější v širokém okolí. Jeho majiteli Riegrovi se dařilo, a tak kupoval nové stroje. Do dnešních dní se jich tu zachovala pěkná řádka. O každém z nich dovede David Veverka podrobně a zasvěceně vyprávět. „Toto jsou jediné zachované stoje od firmy Hans Wicha Jägerndorf, dnešním názvem Krnov,“ ukazuje pětadvacetiletý muž na odstředivé hranolové vysévače. „Třídily rozemletý produkt z válcových stolic na jednotlivé sorty. Ve své době to bylo pokrokové zařízení,“ dodává.

České země bývaly velmoc na výrobu mlýnských strojů. „U nás máme evidováno více než pět set výroben na produkci mlýnského zařízení. Vyváželi jsme je do celého světa,“ popisuje mladý restaurátor.

Než bude moci areál přivítat turisty, čeká jej v Mikulovicích ještě několik let práce. Na konci by měl být obnovený historický mlýn, ve kterém bude možné znovu mlít mouku. Vzniknout by tu mohla i malá pekárna.