Budova dnešního Loutkového divadla v Opavě je bývalou modlitebnou Československé církve husitské, která ji považuje historicky za svůj majetek. Vedení města je naopak přesvědčeno, že na restitučním seznamu nemá co dělat, protože ji od církve v roce 1949 koupilo. Později byla převedena na stát, který ji v současné době vlastní a ten žádost církve rovněž odmítá. 

Budovu ze seznamu sice vyjmul, ale doklad o koupi se dosud nalézt nepodařilo. Církev svůj nárok vymáhá soudně. Existuje podepsaná deklarace o tom, že obě strany preferují současné využití budovy a město ji má v nájmu. Letité právní tahanice však způsobily, že se stará budova dostala do dezolátního stavu a vzdor své původní urbanistické kráse dnes patří k nejhorším ve městě.

„Nájemní smlouva nám končí teď v prosinci a vůbec netušíme, co bude dál. Snažíme se o tom komunikovat, ale majitel nereaguje. Adekvátní náhradní prostory zatím vytipované nejsou a nálada v našich souborech je hodně pesimistická.,“ konstatuje vedoucí „loutkáče“ Jana Vondálová.

Čekají Minizoo i oddělení sportu, turistiky a přírodovědy

Nejde však pouze o loutkové divadélko. Ve stejné situaci je také Minizoo i oddělení sportu, turistiky a přírodovědy sídlící v zanedbaném objektu. Všichni proto netrpělivě čekají na sdělení státu jako vlastníka budovy, dokdy mohou objekt využívat, než Městský soud v Praze určí právoplatného majitele. To však může (a zřejmě i bude) trvat ještě řadu let a zub času je hodně hladový. Z budovy tak může být brzy dokonalá ruina vhodná jen ke zbourání. Národní pedagogický institut ČR nemá v současné době pro opavské loutkáře žádnou optimistickou informaci.

„Soudní spor mezi námi a Československou církví husitskou stále probíhá. Prostřednictvím našeho právního zástupce jsme podali odvolání proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1, což bylo naší povinností v souladu se zákonem. Rozhodnutí odvolacího soudu k dispozici prozatím nemáme,“ informuje pracovnice Národního pedagogického institutu ČR pro styk s médií Vlasta Kohoutová.

K TÉMATU

Loutkové divadlo v Opavě

Děti a loutky patří odedávna k sobě.Zdroj: SVČ OpavaO založení Loutkového divadla se v Opavě uvažovalo už během první republiky, ale došlo k tomu až v roce 1951. Nadšenci, vedení Františkem Podgrabinským, vybudovali z rozbombardovaného objektu vytoužené divadélko se 334 místy, které bylo slavnostně otevřeno 8. dubna 1951 hrou Kašpárkův první krok do života. Generální oprava v letech 1979 až 1980 kapacitu hlediště snížila na 151 míst a Loutkové divadlo nyní působí pod hlavičkou Střediska volného času.

Opavské děti baví loutky už devětašedesát let každou neděli pohádkami v podání generačně obměňovaných loutkářských souborů. Ty se kromě zmíněných aktivit pravidelně účastní i celostátních přehlídek. Některé z jejich inscenačních nabídek oslovují v komorním prostředí i diváky z řad mládeže a dospělých. Opavský „loutkáč“ má navíc jako jeden ze tří v republice raritu v podobě klasické pojízdné vodicí rampy pro marionety, ale využívá ji už jen jeden soubor. Styl loutkařiny se totiž postupem času změnil a dnes je na jevišti preferovaná přítomnost loutky i herce současně. „Začalo se hrát s odkrytým voděním, čímž představení dostává větší dynamiku,“ přibližuje nové pojetí divadelní historička Slezského zemského muzea Sylva Pracná.