Osm z dvanácti sester žijících a pracujících tehdy ještě v provinčním domě v Novém Bohumíně totiž už v roce 1967 dovršilo hranici důchodového věku a reálně hrozilo jejich nucené přemístění do Charitního domova (respektive internačního tábora) pro řeholnice v Bílé Vodě. 

Ilustrační foto.
Vakcína? V havířovském domově světlo na konci tunelu, v Karviné "půl na půl"

Aby k tomu nedošlo, rozhodly se sestry se souhlasem své generální představené - Matky M. Gloriosy Gruszkové - zajistit si vlastní dům, a to v ulici Na Koutě 425.

Od získání stavebního povolení na nový dům po nastěhování uplynulo něco přes tři roky. „Dne 7. ledna 1971 v naší domácí kapli byla naposled sloužena mše sv. Věčné světlo zhaslo a v našem provinčním domově v Novém Bohumíně na Polní ul. 870 přestal přebývat Pán Ježíš v Nejsvětější svátosti oltářní, od kterého jsme čerpaly potřebné milosti, sílu a který nás chránil po celých 35 let našeho působení při nemocných a přestárlých lidech.“ uvedly sestry do své kroniky.

Horníci v dole OKD. Ilustrační snímek.
Zaměstnanci dolů přešli pod Diamo. Hned poté dostávají výpovědi

V současné době působí v provinčním domě ve Starém Bohumíně šest řádových sester, a v Církevní mateřské školce v Ludgeřovicích (obnovené roku 1993) s úspěchem podle odkazu jejich zakladatele bl. Edmunda Bojanowského: „děti, jako největší poklad Pána Ježíše, sestry vychovávají s láskou“ působí další tři sestry.