Jak jste spokojena s pořádáním Sousedských snídaní, kterých jste v uplynulých šesti letech v našem kraji uspořádala už na čtyři desítky? Jak vlastně vznikl tento nápad a co bylo jeho cílem?
Cílem bylo probuzení komunitního života v dané části města. Ze začátku jsem se třemi kolegyněmi pořádala Sousedské snídaně na náměstí v Třinci, kde jsme chtěli probudit život občanů, kteří zde bydleli. Nicméně postupem času jsme zjistily, že se ztrácí původní smysl a vize snídaní. Nescházeli se zde jen sousedé, ale přišel kdokoliv, kdo procházel náměstím. Proto jsme začali pořádat snídaně v okolních obcích, posléze i v dalších obcích a městech Moravskoslezského kraje, jako je Velká Polom, Hlučín, Ostravice nebo Český Těšín. Za těch šest let jsme se potkali zhruba se 2000 sousedy.

Pavla Golasowská.Pavla Golasowská.Zdroj: se svolením Pavly Golasovské

Co na setkáních probíráte? Přicházejí stále nová témata? Jsou některá, která mají trvalou platnost?
Myšlenkou Sousedských snídaní je být spolu, darovat si čas a popovídat si o obyčejných věcech života, které nás těší nebo i pálí. Dotkneme se také otázek politického života, seniory zajímá otázka důchodů, rodiny s dětmi zase oblast vzdělávání a práce. Ale nezřídka je to také o vzpomínkách na mladá léta, zejména se staršími lidmi, a pokud máme na snídani i hudebníka, tak je namístě i společný zpěv. Posledně nám hrál na harmoniku 88letý pán, který měl tolik pozitivní energie, že ji přenesl na všechny účastníky. A co nás sousedy na těchto setkáních spojuje, to je společný stůl s jídlem a pitím. Každý donese nějakou dobrotu a všichni se těší ze vzájemné přítomnosti. Tam poznáme, že důležité nejsou věci, ale vztahy a čas, který si navzájem věnujeme.

Liší se zásadně témata a problémy v jednotlivých regionech?
Se snídaněmi se pohybujeme v rámci Moravskoslezského kraje, takže témata se moc neliší, ale při snídaních si lidé povídají, co je třeba například změnit v dané obci, domluví se na termínu brigády nebo na pořádání společenské akce.

Vědí o vaší práci poslankyně návštěvníci snídani něco více? Zajímají se o ni? Jsou i kritičtí k tomu, jakým způsobem se sněmovna někdy prezentuje?
Ano, debatujeme individuálně a lidé na snídaních vědí, že jsem poslankyně. Zajímají se, jak to ve sněmovně chodí, že práce poslance není jen mačkání tlačítka, ale je to práce ve výborech, schůzky s lidmi a spousta času při tvorbě zákonů. Samozřejmě zaznívají někdy i kritické hlasy, co bychom jako poslanci mohli udělat lépe, ale mnohdy přicházejí lidé s podněty a požadavky, co by chtěli změnit.

Jak zvládáte práci poslankyně s rodinným životem?
Vzhledem k tomu, že bydlím 400 km od Poslanecké sněmovny, je pro mě největší překážkou cestování a to, že jsem většinu týdne pryč od rodiny. Mých šest dětí je již dospělých, ale mám i 10 vnoučat. Bez velké podpory a pochopení manžela bych tuto práci dělat nemohla.