Jak jste spokojena s pořádáním Sousedských snídaní, kterých jste v uplynulých šesti letech v našem kraji uspořádala už na čtyři desítky? Jak vlastně vznikl tento nápad a co bylo jeho cílem?
Cílem bylo probuzení komunitního života v dané části města. Ze začátku jsem se třemi kolegyněmi pořádala Sousedské snídaně na náměstí v Třinci, kde jsme chtěli probudit život občanů, kteří zde bydleli. Nicméně postupem času jsme zjistily, že se ztrácí původní smysl a vize snídaní. Nescházeli se zde jen sousedé, ale přišel kdokoliv, kdo procházel náměstím. Proto jsme začali pořádat snídaně v okolních obcích, posléze i v dalších obcích a městech Moravskoslezského kraje, jako je Velká Polom, Hlučín, Ostravice nebo Český Těšín. Za těch šest let jsme se potkali zhruba se 2000 sousedy.
Pavla Golasowská.
Co na setkáních probíráte? Přicházejí stále nová témata? Jsou některá, která mají trvalou platnost?
Myšlenkou Sousedských snídaní je být spolu, darovat si čas a popovídat si o obyčejných věcech života, které nás těší nebo i pálí. Dotkneme se také otázek politického života, seniory zajímá otázka důchodů, rodiny s dětmi zase oblast vzdělávání a práce. Ale nezřídka je to také o vzpomínkách na mladá léta, zejména se staršími lidmi, a pokud máme na snídani i hudebníka, tak je namístě i společný zpěv. Posledně nám hrál na harmoniku 88letý pán, který měl tolik pozitivní energie, že ji přenesl na všechny účastníky. A co nás sousedy na těchto setkáních spojuje, to je společný stůl s jídlem a pitím. Každý donese nějakou dobrotu a všichni se těší ze vzájemné přítomnosti. Tam poznáme, že důležité nejsou věci, ale vztahy a čas, který si navzájem věnujeme.
Liší se zásadně témata a problémy v jednotlivých regionech?
Se snídaněmi se pohybujeme v rámci Moravskoslezského kraje, takže témata se moc neliší, ale při snídaních si lidé povídají, co je třeba například změnit v dané obci, domluví se na termínu brigády nebo na pořádání společenské akce.
Vědí o vaší práci poslankyně návštěvníci snídani něco více? Zajímají se o ni? Jsou i kritičtí k tomu, jakým způsobem se sněmovna někdy prezentuje?
Ano, debatujeme individuálně a lidé na snídaních vědí, že jsem poslankyně. Zajímají se, jak to ve sněmovně chodí, že práce poslance není jen mačkání tlačítka, ale je to práce ve výborech, schůzky s lidmi a spousta času při tvorbě zákonů. Samozřejmě zaznívají někdy i kritické hlasy, co bychom jako poslanci mohli udělat lépe, ale mnohdy přicházejí lidé s podněty a požadavky, co by chtěli změnit.
Jak zvládáte práci poslankyně s rodinným životem?
Vzhledem k tomu, že bydlím 400 km od Poslanecké sněmovny, je pro mě největší překážkou cestování a to, že jsem většinu týdne pryč od rodiny. Mých šest dětí je již dospělých, ale mám i 10 vnoučat. Bez velké podpory a pochopení manžela bych tuto práci dělat nemohla.