Pickup s obřím květinovým srdcem a věnci staví chvíli před polednem u kostela Neposkvrněného početí Panny Marie na na přívozském náměstí Sv. Čecha. Okolo se houfují truchlící, jsou doslova na každém rohu, vyčkávají na pohřební kolonu.

Josef Facuna (62) má poslední rozloučení skutečně ve velkém stylu. Příjezd merdcedesu s rakví, dvou dlouhých lincolnů a dalších limuzín ohlašují z dálky tklivé tóny harmonik a saxofonu. Mezitím se kostel plní smutečními věnci od oltáře málem po vstup; vždyť jen každý z rodiny klade jeden.

„Jeho firmy plnily zakázky kraje, dlouhodobě s námi spolupracoval nejen na podnikatelské bázi,“ uvádí náměstek moravskoslezského hejtmana Jakub Unucka přinášeje věnec za kraj. Objevuje se také primátor Tomáš Macura a jeho náměstek Zbyněk Pražák – takové renomé si Facuna za života vybudoval.

Romové ho jednohlasně označují za legendu, a to nejen na místní úrovni. Přijíždějí se s ním rozloučit jejich předáci a zástupci z celé republiky. V přívozských ulicích stojí i automobily ze Slovenska či Velké Británie. Před kostelem voní lepší cigarety, kvalitní parfémy a také všudypřítomné smuteční květiny.

„Když jsme něco potřebovali, obrátili jsme se na něho. On naopak na nás. Jeho slovo platilo, což dnes není úplně zvykem,“ podotýká ostravský primátor. Ten s dalšími politiky prokazuje Facunovi úctu u otevřené rakve… kde se s ním loučí i další přibližně čtyři stovky postupně přicházejících a odcházejících.

Rodina zůstává s nebožtíkem celou hodinu předcházející zádušní mši. „Odešel z tohoto života, ale navždy zůstává s námi,“ vzkazují příbuzný Zdeněk Gažik i kamarád a představitel spolku romských podnikatelů Vladimír Leško. V dojemné atmosféře neskrývá slzy ani romská asistentka prevence kriminality.

Vzdát hold přicházejí i z olašské romské komunity, z níž Facuna nepocházel. „Udělal toho spoustu pro všechny. Začínal podnikat, zakládal sportovní kluby, vstoupili jsme spolu do politiky,“ říká její zástupce Josef Stojka. Nad nástupcem Facuny však nemá jasno nikdo, jeho osobnost asi bude městu chybět!

K TÉMATU

V romských tradicích patří pohřeb mezi nejokázalejší záležitosti
S pompou, do země a v novém. I tak se dá ve stručnosti charakterizovat poslední rozloučení se členem romské komunity. Ale jen zjednodušeně, vždyť při něm hraje roli spousta obyčejů, počínaje vyjadřováním úcty zesnulému.
„Mají předepsaný smutek,“ popisuje Pavlína Dernická Sojčáková z Pohřebního ústavu Charitas Nová Bělá. U nebožtíka bývá zvykem „vartovat“, tedy hlídat před zlými duchy. Vyprávějí se zkazky z jeho života, mohou se hrát karty. Ovšem nikoliv tancovat či zpívat a už vůbec ne přiťukávat skleničkami.
„Rakve vyžadují amerického typu. Takové, jaké vidíme ve filmech – s víky otevíranými napůl,“ říká Dernická Sojčáková. Přijde to na slušné peníze; s dodávkou ze skladu v Čechách či se zakázkovou výrobou, od dvaceti až po padesát tisíc korun. Běžné rakve přitom v Nové Bělé prodávají od čtyř do desíti tisícovek.
„Našinci si nebožtíka vynesou z domu nejčastěji sami. U romských obřadů jsou na to nosiči,“ uvádí pracovnice pohřební služby.
Další rozdíl je podle ní hudba. Žádná dechovka, ale muzikanti hrající na housle, harmoniku, cimbál, saxofon. Doprovázejí pohřební průvod za zvuků typických východních cikánských melodií.
Občanské pohřby prakticky v romské komunitě neexistují, poslední rozloučení probíhá v kostele. „Nechtějí ani kremace, pohřbívají ze zásady do země,“ upozorňuje Dernická Sojčáková. Nebožtík mívá nové oblečení, zakoupené pouze na cestu na onen svět. Zatímco pozůstalí z majority dávají zesnulému jeho použité…
„Jsou to okázalé pohřby. Když na ně někdo nemá, komunita se mu složí, v tomto jsou si nápomocni. Jsou schopni zajistit autobus pro nemajetné bez svého auta, aby se na poslední rozloučení dostali,“ dodává pracovnice pohřebního ústavu. Nebožtík jde do hrobu i s věcmi, které měl v životě rád (cigarety, kořalka, karty).

Takto vypadal nedávný pohřeb romského podnikatele Františka Gažíka, který byl rovněž významnou romskou autoritou na Ostravsku (26. srpna):

V přiložené fotogalerii si můžete připomenout také pohřeb olašského krále Jana Lipy, který je pohřben v rodinné hrobce: