Počin členů vedení města Nový Jičín zprvu vyvolal spíše kladné reakce, potom se ale začali stále více projevovat odpůrci tohoto aktu a příznivci současného prezidenta České republiky.

Reagovat se rozhodli i ti, kdo se rozhodli obrazy prezidenta Miloše Zemana svěsit.

„Učinili jsme tak především proto, že jsme chtěli zabránit zbytečným kontroverzím a politickým sporům při jednáních. Mrzí mě to, ale pan prezident svým opovrhováním názorovými oponenty a svými postoji rozděluje společnost na dva nesmiřitelné tábory. Už jen tím, že obraz v místnosti visel, se často rozběhla ještě před jednáním debata, zda by tam měl být nebo ne. Takto podobným rozporům předcházíme, můžeme se lépe soustředit na obsah jednání a prezidenta chráníme před nežádoucí dehonestací. Rozhodně tím nezpochybňujeme jeho právo zastávat úřad,“ uvádí k nastalé situaci místostarosta Ondřej Syrovátka.

Portrét Miloše Zemana.
Portrét prezidenta už na zdech radnice nevisí

Místostarostovi Syrovátkovi podle jeho slov vadí, že prezidentovy postoje jsou protičeské. „Ať už je to tím, že dává přednost čínským nebo ruským zájmům, jako se to stalo nedávno při aféře s telefony Huawei, kde se zastával čínského výrobce telefonů, místo aby hájil naši Bezpečnostní informační službu, nebo případně osobnímu prospěchu či prospěchu svých blízkých, jak se ukázalo při zjištění, že z lomu v Lánech byl prodáván kámen pod cenou spřízněným firmám. Dále mě mrzí, že o svých názorových odpůrcích často mluví vulgárně a s opovržením. Myslím si, že takovéto jednání se s tak důležitou ústavní funkcí neslučuje. My se naopak snažíme lidi spojovat a dávat příležitost k vyjádření každému bez ohledu na jeho politické zařazení,“ poznamenává Ondřej Syrovátka.

Portrét Miloše Zemana.Zdroj: Deník/ Bohuslav Stehno

Další novojičínský místostarosta Václav Dobrozemský upozorňuje, že město svěšením obrazu prezidenta republiky neporušilo zákon. „Žádný právní předpis takovou povinnost neupravuje. Umístění obrazu prezidenta ve veřejných institucích je pouze výrazem tradice a úcty k hlavě státu. Jedná se o tradici sahající do poloviny 19. století, kdy školy, úřady a další státní instituce vyvěšovaly obraz panovníka a tímto způsobem se mu vzdávala úcta,“ vysvětluje Václav Dobrozemský.

Myslí si, že vhodnější formou projevení úcty k České republice, jejím tradicím a symbolům bylo například vyvěšení státního znaku. „Nepovažuji za vhodné, aby na radnici visel obraz prezidenta republiky, který byl sice zvolen ve svobodných demokratických volbách, jen čtyřiatřiceti procenty ze všech oprávněných voličů v ČR, ale vůči svému konkurentovi vedl lživou a pomlouvačnou kampaň, nepochopil ústavní roli prezidenta republiky, ohýbá ústavní pořádek ČR, ústavní zvyklosti považuje za idiotské a aplikuje své v uvozovkách tvůrčí výklady Ústavy. Dehonestuje, uráží a zesměšňuje své oponenty, nerespektuje názor svých ideových odpůrců, zpochybňuje nezávislost soudní moci, fungování dalších orgánů veřejné moci a základních práv a institutů demokratické společnosti, oceňuje a protežuje své známé a kamarády, od počátku výkonu svého mandátu rezignoval na snahy spojovat společnost,“ říká Václav Dobrozemský.

Podle něj osoba stávající hlavy státu není důstojným symbolem naší země a morální autoritou zasluhující si úctu a respekt v podobě vyvěšení jeho obrazu. „Na respektu a úctě k funkci prezidenta republiky jako instituci našeho demokratického právního státu se symbolickým svěšením obrazu z místností radnice nic nemění,“ dodává Václav Dobrozemský.

Starosta Nového Jičína Stanislav Kopecký doplňuje, že s nápadem kolegů, sundat obraz prezidenta v zasedací místnosti městského úřadu, se zcela neztotožňuje. Na radnici ale fungujeme jako čtyřkoalice a každý její reprezentant má právo na svůj názor. Byť se nepřikláním k proklamaci postojů zrovna tímto způsobem, musím konstatovat, že úřad tím žádný zákon neporušil. Nikde není nařízeno, že by fotka hlavy státu musela být součástí jednacích síní. Sundaný obraz pana prezidenta je v kanceláři starosty,“ uzavírá Stanislav Kopecký.

Libor Kvita (vlevo v pozadí) sledoval většinu zápasu své sestry Petry osamoceně vestoje.
Jiří Kvita v návrat dcery věřil