Před sto lety propuká religiózní revoluce, díky níž se město horníků a hutníků ocitá na i mapě moderních náboženských dějin. Na jedné straně katolíci, na druhé čechoslováci a mezi nimi ti, jímž se lidově říká duchaři. A jejich odkaz je tu patrný dodnes!

„8. ledna 1920 byla vyhlášena Církev československá a týden nato v Radvanicích ve Slezsku vznikla její první náboženská obec. Denní tisk o tom referoval po celé republice, stejně jako poté o dramatických a živých konfliktech mezi takzvanými čechoslováky a katolíky. Jichž byl nynější ostravský obvod jakýmsi centrem,“ říká historik Martin Jemelka z Akademie věd ČR. 

Radvaničtí katolíci tehdy na pět let přicházejí o svůj kostel zabraný právě novým – silně nacionalistickým – náboženským směrem. „Mezi všemi těmi skupinami se prolínají zdejší spiritisté, tedy lidé pokoušející se o komunikaci s nadpřirozenem, astrální sférou i záhrobím. Jedna jejich větev přistupovala ke spiritismu spíše vědecky a ta druhá více nábožensky,“ líčí historik.

Ten má za sebou několik let bádání nad radvanickými duchaři, kdy zjišťuje spoustu zajímavých skutečností. Například, že spiritisté se rekrutují z dělnické vrstvy a považují se za jakousi její elitu. „Nepijí alkohol, nekouří, nejedí maso, mnozí zůstávají v celibátu. To není ani v moderní době mezi havíři nebo oceláři zrovna zcela běžné…“ poznamenává Jemelka.

Spiritisté jsou posedlí dobovou moderní technikou – gramofonem, rozhlasem či fotoaparáty – s nimiž se snaží zachytit kontakty s „oním světem“. Lákají je hvězdy, astronomie. „Seance se stolečky byly ovšem privátní. Jen pro úzký okruh. Bez pozvání se na ně nikdo zvenčí nedostal. Na přednášky spiritistů ovšem mohla široká veřejnost,“ uvádí historik. Zajímavé je, že na spiritistické schůze v neděli odpoledne chodí radvaničtí obyvatelé, kteří jsou dopoledne vídáni v kostele katolíků či čechoslováků. 

Na adrese Hvězdná 298 je v současné době firma obchodující s autobateriemi, ale před sto lety tu sídlí Bratrství, spolek spiritistů založený v roce 1914. Jeho motto „Staré-li poznáš, po novém toužíš“ je na vilce č. 311 v (duchařinou tuze vyhlášené) ulici Chodounského, kde až do počátku padesátých let minulého století fugnuje redakce Spiritistické revue.

„Revue vydávali Jan Kuchař a Jan Rösner, byli od sebe o generaci starší a žili v celibátu. Jejich soused Josef Kotzian naopak kreslil v transu výtvarníky uznávané astrální kresby. Ty obdivoval i známý malíř Alfons Mucha,“ popisuje Jemelka. Spiritismu se tady ovšem věnuje více žen než mužů. Terezie Černá se Zárubku nebo Marie Kostřová z Hrušova patří k odbornicím na spojení se záhrobím.

Radvaničtí spiritisté mají oficiálně utrum v polovině padesátých let, kdy je zakazují komunisté. Což ovšem neznamená, že by se svou činností přestali nebo vyhynuli. Říká se, že centrem jejich aktivit je svého času oblast mezi Ostravou a Karvinou; prý tu za radami jisté vědmy dříve jezdil i Alexandr Dubček, představitel „materialistické“ moci.

„Zejména ti nejstarší v Radvanicích spiritistickou historii dobře znají. Samotní spiritisté jistě v okolí budou, svou činnost nicméně nedávají veřejně najevo,“ dodává Jemelka. Spiritismus zmiňuje ve své nové knize věnující se právě náboženskému životu českého dělnictva. Jmenuje se „Víra a nevíra ve stínu továrních komínů“ a vyjde na konci léta.