Opavanka Hana Gebauerová nahrazuje malému chlapci babičku

Ne každé dítě má to štěstí, že může trávit čas se svou babičkou. Důvody jsou často jednoduché. Třeba to, že zkrátka bydlí daleko a nemůže být vnukovi či vnučce k dispozici vždy, je-li zapotřebí. To je také případ šestiletého chlapce, který žije se svou maminkou v Opavě.

Hana Gebauerová se s nimi seznámila před časem ve sboru církve bratrské a od té doby se stala chlapcovou náhradní babičkou. V září loňského roku se pak oficiálně zapojila do programu centra Elim s názvem 3G. Ten sdružuje aktivní osoby nad padesát let věku, kteří se setkávají s dětmi u rodin, kde prarodiče scházejí.

„Zpočátku to tedy bylo neoficiální. Chlapec bydlí se svou maminkou sám. Ona je samoživitelka a tyto ženy se často potýkají s mnoha problémy, takže když se najde někdo, kdo je schopen nějak vypomoci, je to vítáno,“ říká Hana Gebauerová, která žije s manželem nedaleko chlapce a jeho matky.

Krnované svými hlasy rozhodnou

Hry, zábava i příprava do školy

Sama má dva syny a pět vnoučat. „Rozhodně se tato má aktivita nedá nazvat prací. Většinou mi jeho maminka zavolá a domluvíme se. Pracuje na zkrácený úvazek, chlapec bývá i často nemocný, takže nejde do školky a já s ním trávím dopoledne. Jinak si ale vykládáme, nerad například čte pohádky, spíše se mu líbí něco vyrábět, stavíme z lega. V září půjde do školy, takže už i na toto se pomalu připravujeme. Dvakrát s námi několik dní o letních prázdninách pobýval na naší chatě. A pravidelně se navíc vídáme jednou týdně i na bohoslužbách,“ vypráví Hana Gebauerová.

Podle svých slov představuje nejen náhradní babičku, ale je i oporou pro chlapcovu matku. „Například nikdy nepekla vánoční cukroví. Takže už dva roky dohromady s klukem pečeme. V tom, co jsem já dělávala s mými syny a vnoučaty, pokračuji i s touto rodinou. Jako by byli moji,“ popisuje.

V Jeseníkách se ještě stále lyžuje

Tři důležité momenty

Co ji vlastně přivedlo na myšlenku stát se náhradní babičkou? „Vzpomínám si, že když jsem já sama byla malá, měla jsem se svou babičkou nádherný vztah. Jakmile jsem se pak vdala a odstěhovala od svého rodiště, v Opavě jsem žádnou babičku neměla a trpěla jsem tím. A tehdy jsem si řekla, že až jednou já budu mít vnoučata, nikdy mé snachy, protože mám dva syny, nebudou toto pociťovat. A třetí moment, který je spjat s celým mým životem, je život víry. To jsou tři motivy, které hrály hlavní roli, když jsem se s chlapcem a maminkou seznámila. Okamžitě jsem věděla, že tu náhradní babičku mohou s klidem dělat,“ prozrazuje.

Empatie i tolerance

Člověk, který se chce stát náhradní babičkou či dědečkem, podle ní musí být ochoten se podřídit určitému režimu. „Odříci si někdy i kus svého pohodlí. Ale to už vyplývá z nátury toho člověka. Buď tam empatie je, nebo ne,“ míní.

Důležitá je i tolerance okolí. „Má rodina ví, co dělám. Nemusí být toho úplně součástí, ale je podstatné, aby se do toho dovedla včlenit. Manžel i rodina mou aktivitu rádi tolerují. Není to žádná věda, nic čím by se měl člověk chlubit. Je to úplně normální. Když se najde někde rodina, ve které je třeba pomoci, dá se takto spojit dobré s užitečným,“ uzavírá své povídání Hana Gebauerová.

Vodáky potěšil dostatek vody na začátku sezony