Kliknutím zvětšítePřestože se o možném odchodu sovětských vojsk z Československa i celé Evropy hovořilo a jednalo na nejvyšších úrovních již brzy po politických změnách ve východní části Evropy, ve Frenštátě pod Radhoštěm měli podle tehdejšího tajemníka Dalibora Norského obavy, že to bude trvat dlouho.
A tak začali tehdejší starosta Karel Míček, místostarosta Ivan Žárský a hlavně Dalibor Norský vyjednávat s velitelem sovětské posádky ve Frenštátě pod Radhoštěm na vlastní pěst.
„Měli jsme s nimi mnoho a mnoho jednání v kasárnách i na radnici. Pamatuji si, že za mnou přišel Ivan Žárský, tehdejší místostarosta, a říkal, že z Prahy přišel nějaký list, abychom utvořili komisi na odchod vojsk. Jenže my už jsme ty Rusáky zpracovávali někdy od ledna. Říkal jsem Ivanovi, že už je máme rozdělané a že je to otázka dvou tří měsíců a odjedou,“ vzpomínal při posledních oslavách výročí odchodu Sovětů z města Dalibor Norský.
Ve Frenštátě pod Radhoštěm byli tankisté a protiletadloví dělostřelci, velitelé se vymlouvali, že je to hodně zbraní a vojska a že to bude dlouho trvat, než se vše nachystá.
Pamětníci budou vzpomínat
Datově přesně na den třicet let po začátku odjezdu sovětských vojsk se uskuteční setkání obyvatel a návštěvníků Frenštátu pod Radhoštěm a těch, kteří tenkrát byli u toho.
Setkání se uskuteční ve středu 26. února od 17 hodin ve frenštátském kině za účasti Václava Filipa, Miloslava Malíčka, Karla Míčka, Dalibora Norského, Drahomíra Strnadla a Bohumila Šouláka, kteří při té příležitosti společně odhalí pamětní desku věnovanou tomuto výročí a která bude umístěna na nádražní budově Českých drah po její rekonstrukci. Součástí programu bude také promítání dokumentu Poslední vlak, ve kterém jeho autor Milan Bayer zachytil odjezd sovětských vojsk.
„Rusům, hlavně jejich velitelům, se z Frenštátu pod Radhoštěm domů evidentně nechtělo. Snažili se zdržovat a zkoušeli finty. Tak jsem začal zkoušet také. Když jejich velitel, Voloďa Smirnov se jmenoval, vykládal o tom, jak je náročné naložit techniku na vagony, zeptal jsem se jej na to, za jak dlouho jsou nachystaní vyrazit, když je poplach. On odpověděl, že za dvacet minut. Tak jsem mu řekl: Vyhlas poplach a jeďte,“ pokračoval Dalibor Norský.
Zabralo, až když frenštátští představitelé sovětským důstojníkům barvitě vylíčili, jak vypadá situace v Evropě, a že je jisté, že sovětská vojska půjdou pryč z celé Evropy.
„Řekl jsem jim: Když budete první, tak se doma dostanete ještě do kamenných kasáren. Ale ty tisíce lidí, kteří přijdou po vás, už třeba nebudou mít kam jít a některým nezbude než spát ve stanech. Čím později přijedete, tím horší budete mít podmínky,“ dodal Dalibor Norský s tím, že tato slova zřejmě padla na úrodnou půdu, neboť krátce nato se sovětští vojáci začali chystat k odjezdu.
Výpravčí zvedl plácačku a Sověti začali odjíždět
V to pondělí 26. února 1990 bylo na vlakovém nádraží ve Frenštátě pod Radhoštěm už od rána nebývale rušno. Pro obyvatele města i tehdejšího Československa nastal konec takzvané „dočasnosti.“
Před budovou nádraží stálo už v 8 hodin ráno mnoho aut, některé z nich se zahraničními poznávacími značkami, uvnitř nádraží, na perónu a v kolejišti se pohybovali naši i zahraniční novináři, někteří s kamerami, jiní jen s fotoaparáty.
Jejich objektem byl nákladní vlak naložený tanky a sovětští vojáci. Začal odjezd sovětské okupační armády z města. Její dočasný pobyt, jak mu říkali normalizační politici, trval ve Frenštátě pod Radhoštěm od 22. ledna 1969.
Kokem poledne od tehdejších Uhelných skladů dorazila na nádraží útvarová kapela, následovaná důstojníky. Ti rozdávali úsměvy a rozhovory pro televizní štáby. Nádraží se plnilo místními obyvateli, kteří se přišli podívat na ty, kteří před více než dvaceti lety, řečeno slovy Karla Kryla, vtrhli jako vichřice. Mezitím přijížděly a odjížděly osobní vlaky, z jejichž oken trčely natažené paže cestujících se vztyčenými prsty – Victoria!
V 14.40 hodin výpravčí Bohumil Šoulák dal pokyn k odjezdu a souprava se sovětskou technikou se rozjela, aby skončila v tehdejším Sovětském svazu. „Když jsem zvedl tu plácačku a dal povel k odjezdu, tak to, co mi dělalo srdce v hrudi, to se nedá popsat,“ uvedl Bohumil Šoulák při setkání ve frenštátském kině, které se uskutečnilo při příležitosti 20. výročí odchodu sovětských vojsk.
Onoho 26. února začala odjíždět sovětská armáda také z Bruntálu, Frenštát pod Radhoštěm byl ale vůbec prvním městem v Evropě, odkud se sovětská vojska začala stahovat. Z Frenštátu odjelo ještě dalších šestnáct plně naložených vlakových souprav. Část techniky a vojáků odjela po vlastní ose. Oficiálně opustil město poslední sovětský voják 26. března 1990. Tento den frenštátští zastupitelé vyhlásili Památným dnem města.
Snámek z dílny Pavla Šouláka, kde vznikla pamětní deska, která bude na budově frenštátského nádraží.
Snímek z dílny Pavla Šouláka, kde vznikla pamětní deska, která bude na budově frenštátského nádraží. Foto: archiv města Frenštát pod Radhoštěm
Frenštát pod Radhoštěm a okupace
> odhadovaný počet sovětských vojáků, důstojníků a jejich rodinných příslušníků: 4 až 4,5 tisíce
> počet obývaných bytů ve městě: 345
> počet obývaných bytů v kasárnách: 110 (tyto byty byly postavené načerno)
> poškozených bytů při předání: 55
> náklady na vyčištění ekologické zátěže kasáren: 12,5 milionu korun v cenách z roku 1991
> škody na kasárenských objektech, bytech a koupališti města, které hygienik přikázal uzavřít kvůli znečištění zdroje vody: 45,7 milionu korun v cenách v roce 1991
> celkové náklady na opravy, revitalizace a investice do konce roku 2009: 130 milionů korun
22
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
