Jaromír odpoledne vyrazil na krátkou demonstraci na Václavské náměstí. „Tam mi došlo, že moje místo není v Praze. Musím zpátky do Opavy.“

V Opavě se sešel s kulisákem místního divadla, „máničkou“ Ivem Mludkem (na snímku níže).

close  Jaromír Piskoř a Ivo Mludek v roce 1988. info Zdroj: Archiv zoom_in

„Mluvili jsme o tom, že severní Morava je mrtvá.“ V noci na pondělí se pustili v Opavě a Ostravě do vylepování letáků s pozvánkou na úterní demonstraci. Šedý mor (oficiálně městská inspekce veřejného pořádku) jim všechny pozvánky strhal. Ale ne celé. Kousek plakátu s časem 17.00 zůstal vylepený a čitelný. Jaromír Piskoř je opavský rodák.

Jako šestiletý zíral na tanky, které k Opavě přijely z Polska. Polští vojáci sice měli koruny, ale nikdo se s nimi nebavil, lidé plivali, nadávali. Vojáci chtěli cigarety, ale trafikantka jim zabouchla krám před nosem. Nakonec vojáci přece uspěli. Začali rozdávat dětem odznáčky a vděční kluci jim pro cigarety běhali. I Jaromír si jeden odznáček odnesl.

Kontakty s disentem navázal Jaromír Piskoř na vojně v Košicích. V roce 1988 podepsal Chartu 77. Snažil se účastnit pražských demonstrací, ale málokdy se mu to povedlo.

„V pátek po obědě mě estébáci sebrali v práci a ptali se, jestli mám chuť jet v sobotu do Prahy demonstrovat. ‚Ano, měl jsem to v plánu,‘ říkám. Tak mi vzali brýle, podívali se, jestli nemám něco v zadku, a hodili mě do cely. Pustili mě v sobotu v poledne, když jsem už neměl šanci se do Prahy dostat.“

Disidenty z Moravy a Slezska sbírali příslušníci StB před demonstracemi preventivně. Nestáli o to, aby se pak vraceli do svých měst a tam vykládali, jak za zpěvu státní hymny byli nevinní lidé zbiti policajty v uniformách i v civilu. Být chartistou v okresním městě, jako je Opava, znamenalo mít na krku estébáků celou armádu. „Zaměstnanců Státní bezpečnosti bylo v Opavě sedmdesát, nás chartistů pět,“ vzpomíná Jaromír Piskoř.

„Vím to přesně. Chartista Zdeněk Pika je po revoluci vyhazoval od policie. Byl předsedou občanské komise, a když je přišel vyrazit, byli už někteří u dopraváků a špacírovali s plácačkou po městě. Utekli od estébáků hned, jak se to zlomilo. Pika je ale stejně všechny vyhodil. Pracoval předtím jako kotelník a byl tvrdý. „V pondělí 20. listopadu 1989 odpoledne Jaromír odešel z práce na vlak do Ostravy. Od vlaku zamířil rovnou na náměstí, kde už začala demonstrace. „Na mých a Němčíkových zádech stál Jaroslav Popelka a mluvil k davu. Měl silný hlas a vyřvával hesla. Z demonstrace ho vedli estébáci.“

Známý antikomunista si odseděl, asi jako jeden z posledních, obvyklou „osmačtyřicítku“, tedy 48 hodin ve vazbě. Centrem opozičních aktivit na Ostravsku byl byt chartistky Dolores Šavrdové, vdovy po disidentovi Jaromíru Šavrdovi. U ní v Ostravě-Zábřehu se plánovaly další kroky. Ve spolupráci se studenty se začaly zakládat stávkové výbory a pomalu se rodilo Občanské fórum.