„Máme tu Rumuny, Poláky, Slováky, Francouze, Angličana, Němce,“ vypočítává starosta Bílé Vody Miroslav Kocián, když přijde řeč na národnostní složení obce s třemi stovkami obyvatel.

Cesty, jakými se lidé z různých koutů Evropy do Bílé Vody dostali, jsou různé. Rumunská komunita žije v obci od poloviny devadesátých let minulého století. Rumuni svou vlast opustili kvůli velmi špatným životním podmínkám a politickému režimu. Namířeno měli na Západ za prací a v Bílé Vodě skončili ne vlastní vůlí. Pomohli zabydlet vesnici, která se po odchodu násilně internovaných řádových sester potýkala s velkým úbytkem obyvatel.

„Co se týká Poláků, prodáváme poměrně levně pozemky ve snaze přitáhnout nové obyvatele. A řada Poláků říká, že je pro ně výhodnější bydlet tady a dojíždět do Polska. Další Poláci tu mají objekty pro rekreační účely. Angličan sem přišel s manželkou, Francouz měl polskou manželku. Je vášnivý lovec. V Čechách jsou jednodušší podmínky pro lov než v Polsku, tak tu koupili objekt, bydlí tady a loví tu,“ popsal starosta Kocián.

Spokojení obyvatelé

Osloveným obyvatelům se v Bílé Vodě žije dobře. „Bydlím tu padesát let. Nám důchodcům stačí, co máme. Práce kolem baráku je, člověk se zabaví. Město mi nic neříká,“ líčila jednasedmdesátiletá Helena Paprskářová.

Bratrům Liviovi a Gabrielovi Szerakucovým je přes třicet let. Pracují jako těžaři v lese.

„Žije se mi tu dobře. Jsem tady spokojený, práci mám kousek,“ řekl Liviu. Starší Gabriel se přistěhoval před třemi roky za rodinou ze Zlína. „Tady je větší klid,“ poznamenal.

Integrace cizinců

Vedení obce podalo žádost o dotaci k ministerstvu vnitra na integraci cizinců.

„Už loni jsme dělali, pokud nám to bacil dovolil, výuku češtiny a další aktivity pro cizince a děti. Letos bychom ve výuce českého jazyka chtěli pokračovat za předpokladu, že se nás bude moci sejít více než dva. Jedna polská skupina i jedna rumunská to přijala,“ popsal starosta Kocián.

Specifickým integračním prvkem se může stát chlebová pec, která stojí na zahradě obecního úřadu. „Nic nespojuje tak dobře, jako jídlo. Fungování místní komunity se hodně zlepšuje a pokud chceme lidi v dědině přitáhnout k sobě, přes jídlo je to optimální,“ uzavřel Miroslav Kocián.