Přípravné období přitom neukazovalo na to, že by opavský celek mohl čeřit vody na samém vrcholu. „Nehrajeme dobře v obraně,“ smutnil po přípravných zápasech asistent Kryštof Vlček, který tým připravoval během asijské mise hlavního kouče Petra Czudka. Mladého asistenta hra týmu trápila. Světlo na konci tunelu nerozsvítila ani generálka s Ostravou.

„Čeká nás hodně práce. Není to ono, musíme se výrazně zlepšit, a to hlavně v obraně,“ komentoval aktuální stav týmu před startem soutěže Petr Czudek.

Realita? Opava má nejlepší obranu v lize, sice má o zápas méně než Nymburk, ale i tak obranná činnost týmu ze slezské metropole funguje na jedničku. „I když vzbudíte tým ve čtyři ráno, musí zápas odbránit,“ zdůrazňuje šéf opavské lavičky.

Nicméně i tak najdete v opavské hře mráčky. První poločasy s Ústím nebo pražskými Vysokoškoláky pořádně Petra Czudka rozpálily, stejně tak vystoupení Opavy v Alpe Adria Cupu. Šlo o zápasy ve Slovinsku a ve Vídni. „Ve Vídni jsme dali šanci hráčům mimo užší rotaci, o své místo si neřekli,“ mrzelo kouče. Mráčky nemráčky, Opava baví basketbalovou republiku.

Své soupeře doslova válcuje, a to pod dirigentskou taktovkou Jakuba Šiřiny. Jednatřicetiletý playmaker zatím hraje životní sezonu. Je nejlepším střelcem celé ligy a vládne i dalším statistikám. Jednoznačně X-faktor dosavadního úspěšného opavského tažení. „Je hezké, že mi to tam padá, ale na prvním místě je pro mě úspěch týmu. Nemusím dávat body, hlavně ať vyhráváme,“ říká skromně rodák z Ostravy.

Opava těží také hodně z české party, jediným cizincem je slovenský masér Tomáš Roman. „Parta v Opavě je výborná. Hned jsem zapadl, věřím, že tento tým má na to, udělat dobrý výsledek,“ poznamenala jediná letní posila, Vojtěch Bratčenkov. Barometrem opavského úspěchu jsou diváci. V sobotu proti Pardubicím byla pokořena tisícovková hranice.

„Těší nás to, jsme rádi, že fanoušci si do haly cestu našli. Věřím, že když vyhrajeme v Brně, kde se nám moc nedaří, tak v sobotu na Svitavy by mohla být tisícovka pokořena,“ říká Petr Czudek a zároveň jedním dechem dodává: „Hrajeme nahoře, což je hezké, ale pořád je spousta kol do konce. Musíme zůstat nohama na zemi. Je to sport a za dva týdny může být všechno jinak.“