Nebýt moderních krabiček s medikamenty, počítače a pokladny na lékárnickém pracovním stole zvaném tára, byla by iluze starých časů prakticky dokonalá. Původní vybavení, dřevěný nábytek, pochází z roku 1905. Spodní část je plná šuplíčků, v nichž kdysi bývaly kořeny, léčivé byliny či nerosty, v regálech nad nimi bývaly naskládané stojatky – skleněné nebo keramické nádoby na masti, prachy nebo tekutiny.

I decimálka je pořád funkční a po sto patnácti letech vypadá jako nová.

„Síran hořečnatý je vynikající projímadlo. Dnes v tom šuplíku máme ovulační test. Lišejník islandský se pořád používá na vykašlávání. Tady byl škrob, kůra z dubu, želatina. Byly tu i čajové směsi – ibišková, hořká, projímavá, urologická,“ ukazuje šuplík po šuplíku vidnavský lékárník.

Prach z mumií na bolest hlavy

Unikátem je skříň u boční stěny. Za barevnými skly se nachází desítky stojatek, v nichž bývaly silně účinné látky a jedy. Ty nejrizikovější byly uzamčené v trezoru s vyřezanou lebkou. Trezor skrývá například stojatku s nápisem opium, ale třeba i mumie. V ní se kdysi skladoval prach nadrcený z opravdových mumií.

„Dřív se používal při bolestech hlavy, protože rozdrcená hlava mumie, nejlépe egyptské, měla úžasné účinky při bolestech hlavy. Obsahuje spoustu vápníku, draslíku, hořčíku. Jak se dnes bere vápník, hořčík nebo zinek, tehdy se rozdrtily mumie a z kostí získávali tyto látky přírodního původu také,“ vysvětluje překvapenému hostovi lékárník.

Ve stojatce s latinským nápisem dračí krev bývala rubínově červená míza tropického stromu.

„Fosfor, atropin, rtuť, arzen, to jsou velmi silné účinné jedy. Atropin se v malých množstvích používal do očních kapek, rtutí se bělily kožní pigmentové skvrny,“ ukazuje na jednotlivé lahvičky Vít Starý. Jeho rodina působí ve Vidnavě bezmála padesát let.

Proboha, kam jste se to rozhodli jít?

„My jsme sem přišli v roce 1973 ze Znojma. Tatínek nesouhlasil s bratrskou pomocí vojsk Varšavské smlouvy. Jako vojenský lékař nešlo nesouhlasit. Rodiče hledali místo, kde budou skryti před dozorem socialistických orgánů. Potřebovali dvě místa – pro tatínka lékaře a maminku lékárnici,“ vypráví Vít Starý.

Na výběr byly tehdy dvě lokality v pohraničí: Staré Město na Šumpersku a Vidnava. Ve Starém Městě ležel v březnu ještě metr sněhu, Vidnava v rovině a v nejteplejším bodě Jesenicka byla jejich rodné jižní Moravě bližší.

„Dopraváci ze Znojma nás tady vysadili a hned odjeli. Říkali: Proboha, kam jste se to rozhodli jít? A tak nás tu nechali u morového sloupu,“ vybavuje si i po letech velmi živě Vít Starý.

Lákadlo pro turisty

Unikátní vybavení lékárny přežilo do dnešních dnů díky péči Jarmily Staré, ale i díky neochotě jejích předchůdců cokoli měnit.

„Během padesátých a šedesátých let se ve Vidnavě střídaly desítky lékárníků, které sem posílali za trest. A když někdo přišel jen na skok, neměl chuť něco dělat. Maminka byla od války první, která se tu usadila na delší dobu a začala lékárnu renovovat,“ říká Vít Starý, který lékárnu od své maminky převzal v polovině devadesátých let.Lékárna má za sebou tři vlny renovací.

Díky péči rodiny Starých patří dům k nejkrásnějším na vidnavském náměstí a antické bohyně Panakea a Hygie shlíží i ve třetím tisíciletí na místní i turisty. A turistů otevírá dveře oficíny v domě číslo popisné čtyřicet stále více. Dostane se jim milého přijetí i zasvěceného výkladu.

„Posledních pět let cítíme násobný zájem turistů. Nejdřív to byly desítky, pak stovky a poslední rok, dva před koronou jsme tu měli kolem tisícovky návštěvníků ročně. Většina přijde a je užaslá. Lékáren jako je ta naše je čím dál méně. Rozšiřuje se naopak uniformní řetězcové vybavení, které musí držet novodobé lékárny v obchodních centrech,“ poznamenává Vít Starý.

Hledá se lékarník

Lékárna ve Vidnavě součástí žádného řetězce není. Malé nezávislé lékárny to mají v Česku stále těžší. Ať už kvůli rostoucí administrativě, kterou musí provozovny o jednom či dvou lidech zvládat stejně jako ty velké. Řetězcové lékárny také lákají zákazníky na nižší ceny a absolventy farmacie na vyšší platy. A stále více se projevuje rozpor mezi lékárnou jako zdravotnickým zařízením, kde je pacientovi schopen poradit vysokoškolsky vzdělaný farmaceut, a snahou uvolňovat stále další skupiny léků k prodeji v běžných obchodech či k zasílání kurýrem jako jakékoli jiné zboží.

„Vzhledem k situaci potřebujeme výhledově lékárníka. Nejen kvůli nám, ale i kvůli pacientům. Byl bych rád, kdyby od podzimu přišel někdo skromný, pracovitý a s řadou činností mi pomohl. Abych si mohl po letech vzít víc dovolené, odpočinout si, myslet i na sebe a na rodinu,“ uzavírá Vít Starý.