Co vás zaujalo na projektu Týden čtení dětem? 
Projekt mne zaujal, protože čtu rád. Odmala. Už to, že mi rodiče nebo prarodiče četli, že se mnou trávili čas před spaním, že mi zprostředkovávali ty příběhy, které jsem si já sám ještě nemohl přečíst, bylo pro mě jako malého neuvěřitelně inspirující a rád jsem ty příběhy poslouchal. Samozřejmě jsem jako dítě měl rád namluvené pohádky na kazetách a vžíval jsem se do rolí jejích aktérů. I proto mi dnes přijde jako nezbytné a velmi důležité, aby generace dětí, rodičů a prarodičů trávily společně čas. A když může být prostředníkem toho tráveného času knížka, tak to má obrovský význam. Takže pokud toto projekt Týden čtení podporuje, má podle mě velký smysl.

Takže to je důvod, proč jste se zapojil?
Je to tak. Každá věc, jakákoli podpora, která může motivovat někoho k tomu, aby to dělal, nebo si uvědomil důležitost té činnosti, která na první pohled nemusí být vidět, je skvělá.

Prozradíte, jakou jste měl v dětství oblíbenou knížku? A která je vaše oblíbená v dospělosti?
Já to mám velmi proměnlivé. Ale mou oblíbenou dětskou knížkou byly Mikulášovy patálie, které mě vždycky fascinovaly, strašně mě bavily a byl to únik z reality. Dá se říct, že miluju pohádky či příběhy, které jsou časem prověřené, jak se říká. Jsou to příběhy, které četly i generace před tou mojí a pořád je baví. Takže prověřené evidentně jsou.

A současná? 
Těžko se mi vybírá a asi ze mě budou aktuálně mluvit emoce, protože dočítám knihu Daniela Prokopa Slepé skvrny, která mi možná pomohla nahlédnout na mnohé aspekty fungování našeho současného státu, české společnosti, ke kterým třeba nemám úplně blízko. I proto se kniha takto jmenuje, že čtenáři pomáhá vidět to neviděné pod povrchem.

Jak jste na střední škole bojoval s povinnou četbou?
Přiznám se, že jsem si po základní i střední škole musel znovu cestu ke knihám najít. Na mě úplně neplatil princip povinné četby, toho, že se musím k nějakým knihám dostat a přečíst je, bez toho, aniž bych měl vnitřní motivaci, proč je číst. O to větší šok pro mě byl, když jsem se s některými tituly setkával díky tomu, že jsem je přečíst chtěl, a najednou jsem je četl úplně jinak, než když pro mě byly povinnou četbou. Ale trvalo to pár let, než jsem si obnovil chuť ke čtení.

Jste příslušníkem generace, které se vyčítá, že nečte. Mají ti, kdo říkají, že mladá generace nečte, pravdu?
To nedokážu říct. Naše generace je hrozně rozmanitá. Ale pokud to tak je, je to zřejmě způsobeno tím, že způsobů, jak trávit volný čas je mnohem víc než dříve, kdy kniha byla velkým tahákem. Navíc jsou to formy zábavnější, svítivější, hýbou se tam věci… prostě videa. A to je něco, co může být na první pohled mnohem přitažlivější, než pouhá kniha bez vizuálna. Podle mě je to o tom, že si každý musí ke knížkám cestu najít, a buď jí má od začátku, anebo si ji hledá postupně.
Jedna z těch věcí, která mi ji pomohla vidět, bylo právě to, že mi rodiče jako malému četli a že u nás doma byly knížky součást domácnosti. Takže v této věci mám jasno. Nedokážu ale říct, jestli je to negativní nebo pozitivní. Možná trošku ztrácíme kontext, hlubší vědomost tím, že nečteme delší celky, ale kratší úryvky, ale na nějaké dlouhodobé prokazatelné dopady, na ty si asi budeme muset počkat.

Jste jakýmsi ambasadorem mladé generace na akci, která nabádá rodiče a koneckonců i děti k tomu, aby četli. Neuvažujete, že byste silou svého vlivu na mladou generaci, který prokazatelně máte, zapůsobil a sdělil těm, kdo vás sledují a pouštějí si vaše videa: Čtěte!! Nebo nepřemýšlíte nad tím, že byste natočil nějaké video na toto téma. Určitě byste udělal dobrou věc…
Já si myslím, že mnohem elegantnější, než o tom točit video a předávat poučky, proč a jak důležité je čtení, je vydat knížku. To se mi už dvakrát povedlo a sám vnímám, že pro některé mé diváky to je, třeba ne první, ale jedno z prvních setkání s knihou z té vlastní motivace. S tím, že si ji sami přečtou, zjistí, že je krátká, stravitelná a zajímavá, a mohou pochopit, že to čtení není zase tak špatný způsob, jak trávit volný čas. Takže já jsem to vyřešil tím, že jsem sám dvě knížky napsal. Jednu autobiografickou a jednu fiktivní. Toť tedy můj vklad, jak motivovat mladou generaci ke čtení.