Všude roušky, v nemocnicích speciální odběrová místa, v ulicích jen hrstky lidí. Fotografové Moravskoslezského deníku měli rázem jasné hlavní téma, které dostali na starost zaznamenat. Jak koronavirus změnil jejich práci? Co jim utkvělo v paměti? A měli více času na jiné aktivity?
Ostravská desítka fotoreportérů, kteří patří k těm nejlepším v zemi, spustila na webu www.ostravapressphoto.cz on-line výstavu svých snímků, zachycujích zcela atypický život v Ostravě a okolí v uplynulých týdnech.
Jsou mezi nimi i čtyři spolupracovníci Deníku, jejichž ohlédnutí za daným obdobím nyní přinášíme nejen obrazem, ale i slovem.
LUKÁŠ STON A JEHO SNÍMKY PRO DENÍK
„Mimo noviny byly všechny zakázky zrušeny, svatby se posouvaly na příští rok, nikdo nevěděl, co vlastně v příštích měsících bude. Nezapomenu, jak zejména první dva týdny až měsíc, kdy byla karanténa, jsem fotil ve městě, kde bylo pár lidí v městské dopravě, jinak prázdné ulice. Bylo to zvláštní, ale zároveň uklidňující se jen tak procházet po Ostravě bez běžného ruchu a lidí, vnímat město samotné a uvědomit si, že je třeba v životě zpomalit. Jinak jsem volný čas trávil s přítelkyní a pejskem doma i na zahradě, u Netflixu nebo na výletech do hor či dalších míst, kde jsme nepotkali jediného člověka. Fotil jsem si tedy alespoň během tohoto toulání pro sebe a na sociální sítě přírodu. A musím říct, že dobu karantény jsem si užil a odpočinul si.“
PAVEL NETOLIČKA A JEHO SNÍMKY PRO DENÍK
„Koronavirus hodně omezil práci (nejen) fotografa. Na začátku nikdo nevěděl, co bude dál a opatření bylo postupem času přísnější a hodně akcí se zrušilo. Více volného času jsem však uvítal, protože současně s fotografováním chodím ještě do zaměstnání. Nikdy mě však nenapadlo, že vůbec taková situace může nastat s nošením roušek a celkově vším kolem koronaviru.“
LUKÁŠ KABOŇ A JEHO SNÍMKY PRO DENÍK
„Ze dne na den se vše zavřelo nebo zrušilo, nikdo nevěděl, co bude dále, jak dlouho zůstane vše zavřené. A člověk tak najednou musel uvažovat, co se dá ke koronaviru vyfotit v rámci všech omezení. Nejdříve to byly zavřené obchody, restaurace, hospody, měření teplot lidí na hranicích s Polskem, fotografování odběrových míst až po šití nedostatkových roušek. V životě mě nenapadlo, že budu fotografovat například svatbu, kde svatebčané budou muset nosit roušku. V paměti mi také utkvělo, když do letního autokina jeden z diváků nedojede automobilem, ale přiletí malým letadlem. Že bych měl více volného času, to se říct nedá. Díky denním změnám v nařízení vlády člověk musel vše sledovat a k tomu přizpůsobit aktuální témata na focení. Vlastně jsem byl v práci více než kdyby koronavirová pandemie nebyla.“
VLADIMÍR PRYČEK A JEHO SNÍMKY PRO DENÍK
„Koronavirus ovlivnil moji práci naprosto zásadním způsobem. Jako fotograf na volné noze jsem v podstatě ze dne na den přišel o většinu práce, díky nařízení vlády se zrušily všechno, co běžně fotografuji, jako sportovní akce, koncerty, svatby i focení v ateliéru. Zůstalo mi tak jen focení zpravodajských událostí pro ČTK a Deník, které se také podstatným způsobem změnilo. Najednou tu bylo jen jedno téma – koronavir. „Situace byla celkově hodně neobvyklá a nečekaná, ale bylo zajímavé fotit prázdné ulice, dezinfekce měst, uzavřené hranice či odběrová místa. Často šlo o věci, kde jsme měli přístup jen my fotografové z novin. Jinak jsem si dodělal nějaké resty a pak začal přemýšlet, jak řešit existenční záležitosti, jako mnoho ostatních, kteří zůstali bez práce a bez příjmu. Když jsem neměl zrovna fotoslužbu v ČTK nebo Deníku a potřeboval přijít na jiné myšlenky, pracoval jsem doma na zahradě.“