Nezažívá to poprvé. Na Vánoce v práci. Za pětadvacet let, co pracuje u Českých drah, jej tento osud potkal už několikrát. Ale až dnes je to pro Radka Michálka překážka.

„Když jsem ještě neměl dítě, tak jsem si sem tam brával službu i za kolegy, aby mohli být doma,“ vysvětluje třiačtyřicetiletý Ostravák.

Je rád hlavně za to, že alespoň klíčová léta dětství svého syna mohl být doma. Dnes už je totiž jeho Lukáškovi deset. „Vzhledem k tomu, že v dopise Ježíškovi napsal: ,milá maminko, milý tatínku…‘, tak na něj už evidentně nevěří a bude to zase v pohodě,“ snaží se Michálek hledět na celou věc pozitivně.

O Vánoce s rodinou ale nepřijde. Ten pocit, kdy by si jeho rodina začala rozbalovat dárky, jásat radostí a on v tom musel odejít do práce, by prý nezvládl. A tak si Michálkovi udělají Vánoce „po americku“.

„Letos je budeme slavit 25. prosince, ale až se setmí. Doma mě přemlouvali, ať si Vánoce uděláme čtyřiadvacátého ráno nebo před polednem, ale to ne. Letos budou americké,“ směje se pan Radek, který u drah dělá už od roku 1992.

O SALÁMU NEZŮSTANE…

Zprvu řešil, zda si nejde službu vyměnit, po čase na to ale rezignoval. „Někdy to jde, někdy ne, ale co… nebudu v práci sám, Lukášek už je velký a nechci nikomu jinému kazit Vánoce,“ říká solidárně.

Obdobně se k němu zachová kolegyně, která slouží o den dřív. „Přiveze mi řízky a salát, jinak bych byl o salámu. Z domu musím už ve dvě odpoledne a je zbytečné, abychom vše připravovali s takovým předstihem,“ popisuje Michálek, jak se vypořádá s nastalou situací.

Jen co si doma užije trochu klidu a vánoční pohody, uštědří mu osud další políček. Oslavy konce roku se budou muset obejít „po suchu“. Poslední hodiny roku doma sice bude, leč… „Domů se z práce vrátím na Silvestra večer a na Nový rok v devět ráno už zase půjdu do práce. Ale to už moc neřeším, šlo mi spíše o ty Vánoce,“ vysvětluje vedoucí stevardů Českých drah, který minimálně u štědrovečerní služby očekává nudnou rutinu. Jaké budou příští Vánoce, to ještě netuší.