Před čtyřmi lety sem přišli dobrovolníci s pilami, sekerami a dalším nářadím, aby toto místo doslova vyrvali přírodě z lůna a vrátili mu podobu, jakou si místo posledního odpočinku lidí, kteří tu žili před desítkami let, zaslouží.
Dobrovolníci, muži i ženy, sem pravidelně jezdí, prosekávají keře, kácejí stromy, opět tvoří cestičky mezi řadami hrobů, které čistí a opravují.

Den otevřených dveří v budově starého nádraží v Karviné-Fryštátě, kterou zpřístupnil spolek S.O.S. Karviná, září 2021.
Staré nádraží v Karviné znovu ožilo: Lidé si mohli konečně prohlédnout i budovu

„Tato brigáda je už osmadvacátá v pořadí,“ říká mi Stanisław Kołek ze spolku Olza Pro. Jeho členové si předsevzali zachraňovat místa, která zanikají. Právní subjektivitu zvolili kvůli snazšímu jednání s vlastníkem hřbitova, kterým je evangelická církev augsburského vyznání, a úřady. „Jsme polská organizace. I proto, že na tom hřbitově je většina polských hrobů. Několik brigád svoláváme vždy na jaře a na pak podzim, před dušičkami, aby to tu bylo hezké,“ vysvětluje Kołek.

Pracuje se tu a je to vidět

Je předposlední říjnová sobota dopoledne. Na příjezdové cestě, podél níž kdysi stály domy v kolonii Nový York a vedla až k lesní kolonii, parkuje asi deset aut. Z lesního porostu je slyšet zvuk motorové pily. Od silnice je to na hřbitov zhruba padesát metrů cestičkou mezi vzrostlými stromy. Před pár lety se toto místo prakticky nedalo objevit, teď už je krásně vyčištěné.

Několik hrobů má i desky a dá se přečíst informace o tom, kdo je tady pochován. Mnoho hrobů je ale zpustlých natolik, že zbyl jen betonový mantinel, několik šachtic je otevřených a prázdných. Zhruba 15 dobrovolníků nelení a dělá, co je potřeba. Muži kácejí stromy a keře, ženy hrabou trávu a uklízejí kolem hrobů. Místu dominuje cihlová hřbitovní kaple bez střechy, který se propadla dovnitř.

Při úklidu tu brigádníci už před lety objevili i pomníky obětem hornických neštěstí. Jeden z nich odkazuje na neštěstí na dole Gabriela v roce 1924, kdy zahynulo 15 horníků. „Tři z nich, evangelíci, jsou pochováni zde,“ ukazuje na poničený památník historik Radim Kravčík, také člen spolku a pro dnešek brigádník.

Pomáhají, protože jim to místo učarovalo

Své příznivce si toto místo získalo nejen z řad pamětníků či potomků těch, kdo jsou tady pohřbeni, ale na jeho obnově se podílejí i lidé, kteří se zajímají o místní historii. „Před pár lety jsme s manželem absolvovali komentovanou vycházku do těchto míst a toto učarovalo nám to tu natolik, že jsme sem začali jezdit pomáhat s údržbou a úklidem,“ říká paní Bohumila Lindnerová.

Tržiště v polských Chalupkách je jen pár stovek metrů za hranicí. Z velké části tam stále jezdí nakupovat Češi. Teď v říjnu nejčastěji dušičkové zboží a květiny.
Češi berou polské trhy útokem. Levnější benzín, maso i „dušičky“ jsou hitem

Už roky žije v Dolní Lutyni, ale vyrůstala v Karviné a do staré Karviné jezdila do umělecké školy. „Klidně řeknu, že to dělám z lásky ke Karviné i k pohybu,“ směje se a dál spolu s dalšími ženami hrabe trávu.

Místo, které mělo zmizet

Hřbitov založený roku 1903 Evangelickým hřbitovním spolkem pro Karvinou a Solcu se nachází v lese v karvinské části Doly, v prostoru mezi zaniklými hornickými koloniemi Mexiko a Nový Jork. Přes hlavní silnici se dá dojít k bráně bývalého Dolu Barbora. Poslední pohřby se tu konaly někdy koncem 70. let minulého století.

„Od té doby hřbitov chátral. Tehdejší mocipáni z okolních dolů předpokládali, že se tento prostor propadne, zalije ho vod a on zmizí z povrchu zemského. Nějakým zázrakem se tak nestalo a my teď chceme toto místo obnovit a dát mu důstojnou podobu. Jsou tu pohřbeni lidé a myslíme si, že každý i zemřelý si zaslouží úctu a důstojné prostředí,“ vysvětluje Stanisław Kołek.

V kapli by mohlo být muzeum

Příští rok by chtěli členové spolku Olza Pro nechat vytáhnout zřícenou střechu kaple pomocí jeřábu ven, dozdít obvodové stěny a proměnit starou kapli v muzeum pod širým nebem. Tři bronzové zvony, které se zavěšeny ve věži kaple, byly už v roce 1983 přeneseny do nově postavené zvonice vedle evangelické modlitebny v Karviné.

„Máme představu, že by uvnitř byly nějaké informační tabule o staré Karviné, o kolonii Nový Jork a Mexiko, o evangelících v Karviné, a tak dále. To všechno bude samozřejmě něco stát, ale existuje spousta organizací, které jsou ochotny na to přispět. Takže musíme sepsat projekt a o peníze požádat,“ vysvětluje Kołek, který sice žije v nedalekém Českém Těšíně, ale provažuje se za místního, protože z Karviné pocházeli jeho předci a také proto, že 40 let pracoval na šachtě.