Nejlepší ostravská sportovkyně současnosti Barbora Závadová má za sebou rok v daleké Austrálii, kde našla ideální tréninkové podmínky pro přípravu.

„Bylo to pro mě nejlepší rozhodnutí v kariéře. Věřím, že mi pomůže se posunout ještě dále. Vše směřuji k účasti na olympijských hrách v Tokiu v roce 2020. To je můj hlavní cíl, za kterým jdu. Zažít po Londýně a Riu de Janeiro olympijskou atmosféru i v Asii,“ říká Barbora Závadová.

Rok jste žila v Austrálii, což je pro Evropana hodně specifická země. Jak dlouho jste si na zcela odlišný životní styl zvykala?
Vyměnila jsem život ve městě za život kousek od pláže. Zvykla jsem si rychle a snadno. Sunshine Coast je nádherné místo, Australanům navíc s nadsázkou koluje v žilách evropská krev, protože jsou historicky potomky Angličanů a Nizozemců.

Hlavně proto jsem si Austrálii zvolila a upřednostnila ji před Amerikou.

Nejlepší česká plavkyně Barbora Závadová.Jací jsou vlastně Australané?
Je to dáno samozřejmě i podnebím a sluníčkem, které vám tam celý rok dodává pozitivní energii. Lidé tam jsou přátelští, pohodově naladění, upovídaní a od přírody poctiví.

Největší rozdíl oproti Čechům, na které ale nedám dopustit (směje se), je asi to, že se snaží dodržovat zdravý životní styl. Mladí jezdí hodně na surfech, jiní běhají nebo se procházejí po plážích.

To v Česku lidé také…
Australané jsou svědomitější. A hlavně jsou ranní ptáčata. Plavecké tréninky tam začínaly taky v šest hodin ráno, a zatímco u nás jsem při cestě na bazén na ulici nepotkávala živáčka, v Austrálii je živo.

Chodníky jsou plné běžců nebo lidí, kteří chodí venčit psy, plná jsou i fitcentra. Taky snídaňová bistra mají otevřeno už ráno od šesti hodin a jsou plná.

Je pravda, že jsou Australané taky hodně usměvaví?
Lidé se tam opravdu při prvním očním kontaktu vždy usmějí. Taky se k sobě chovají s daleko větší úctou a respektem. Jiný je i jejich pohled na pořádek. Na zemi prakticky nenajdete odpadky nebo neposekanou trávu.

Řídila jste u protinožců auto?
Ano, a byla to hlavně ze začátku vcelku sranda. Dopředu jsem samozřejmě věděla, že se jezdí vlevo, ale tak nějak mi nedošlo, že i řadicí páka je vlevo, pásy pro změnu vpravo a jinde jsou i klasické směrovky nebo páčka na stěrače.

Ale zvládla jsem to nakonec vcelku v pohodě. A to i díky tomu, že řidiči tam jsou velice klidní, jezdí se tam plynule, a hlavně podle předpisů. Povolena je tam rychlost 60 kilometrů za hodinu a všichni ji striktně dodržují.

Když jsem si vybavila zácpy a agresivní jízdu řidičů v Praze, tak jsem se musela smát. Ale je to objektivně dáno i tím, že v Austrálii to máte všude podstatně dále a tři hodiny v autě stráví při cestě do práce prakticky každý.

Co vás na Australanech nejvíce překvapilo?
Už jsem zmínila to ranní vstávání, což je dáno počasím. Ráno tam je nejpříjemněji. Logicky tak většina Australanů chodí brzy spát, což byl pro mě na začátku hodně velký nezvyk.

Taky musím vyvrátit jeden mýtus, který jsem dříve někde četla, že Australané nemají páru o dění ve světě. To je fakt nesmysl, protože situaci ve světě sledují a často o ní diskutují.

Rozhodně to neberou tak, že jsou daleko a nic se jim nemůže stát. Nebo že by se jich globální celosvětové problémy netýkaly.

A co vás naopak zaskočilo?
Byla jsem tam rok, takže si ani nedovolím vynášet nějaké zásadní soudy. (chvíli přemýšlí) Mě fakt nic nenapadá. Je to ale strašně daleko. Spousta Australanů se za celý svůj život nepodívá mimo kontinent a cestuje jen po něm.

Taky je tam hodně draho, ale to nejen pro cizince, ale také místní. Australané mají zase vyšší mzdy, což se odráží na celkové životní úrovni. Ta je opravdu globálně na vysoké úrovni.

Barbora Závadová na MS 2017 v závodě na 200 metrů


Když to shrnete, jaký mají podle vás Australané život?
Klidnější. Umí si trošku více než my užívat volné chvilky a najít si čas pro sebe. Možná i díky příznivějšímu počasí jsou vždy pozitivně naladění a usměvaví. A to i přesto, že mají stejné problémy jako my v Evropě.

Jaké problémy sužují mládež? U nás to jsou obezita, drogy, sezení u počítače…
Australané berou sport jako každodenní součást svého života. A to už od dětského věku. Jinak se taky rádi chodí bavit do hudebních klubů. Ale třeba krabička cigaret stojí v přepočtu okolo šesti set korun, takže tam skoro nikdo nekouří.

Problémy s drogami tam moc nejsou, alespoň já jsem žádné nezaregistrovala. V časopise jsem o tom četla článek, že mají velice úspěšnou protidrogovou policii, která těží i z toho, že tresty za prodej a výrobu drog jsou velice vysoké.

Jaká je vůbec australská kuchyně? Vyzkoušela jste nějakou místní specialitu?
Žádné typické australské jídlo není, alespoň jsem na něj nenarazila. Mají mix z celého světa, ale nejraději chodí do italských nebo asijských restaurací. Jejich specialitou je grilování. Grilují všechno a pořád.

Líbí se mi tam hlavně to, že všude mají veřejné venkovní grily, které jsou vždy čisté a zdarma přístupné. To je věc, kterou bych u nás taky zavedla.

Nejlepší česká plavkyně Barbora Závadová.

Třeba v Česku je gastronomie na velkém vzestupu, jak to je tam?
Vzhledem k mé plavecké profesi mám přehled hlavně o snídaních. Pak se už musím, bohužel, hlídat. (směje se) A v Austrálii jsem si ranní jídlo fakt užívala. Vejce na všechny způsoby, avokáda, lívance atd. Výběr v kavárnách je všude doopravdy hodně pestrý. A kromě toho, že to skvěle chutná, tak to i skvěle vypadá.

Co vědí Australané o České republice?
Je toho málo. Pro ně jsme opravdu malinká zemička někde v Evropě. Hodně lidí má zafixované ještě Československo… Když jsem viděla, že o Česku nemají ani páru, tak jsem vždy řekla, že sousedíme s Německem. A to už bylo všem jasné, kde naše země leží.

Jaké postavení ve sportu tam má plavání?
Austrálie je kolébkou tohoto sportu, něco jako Kanada pro lední hokej nebo Brazílie pro fotbal. Mají spoustu olympijských medailistů a světových rekordmanů a zájmu o tento sport odpovídá i počet bazénů. Podmínky pro trénování tam jsou nejlepší na světě.

Jak by obstála nejlepší česká plavkyně současnosti v australské konkurenci?
Pokud budeme počítat můj osobní rekord v hlavní disciplíně (400 metrů polohový závod), tak bych teď byla nejrychlejší Australankou. Aktuálně jsem podle letošních časů třetí.

Jaký program během léta máte?
V srpnu mě čeká start na ME ve Skotsku. Mým vrcholem pro příští dva roky ale zůstává účast na LOH v Tokiu v roce 2020. K tomuto cíli směřuji. Věřím, že vše dobře dopadne a já se na své třetí olympijské hry budu připravovat právě v Austrálii.

Co vám v tom brání?
Finance… Už jsem říkala, že Austrálie je velice drahá země. Ale za ten rok jsem se naučila dívat na věci pozitivně, a proto si nepřipouštím, že to špatně dopadne. Od září tam navíc začnu i studovat jazykovou školu, takže bych už nemusela mít jen turistická víza.

A jsem opravdu šťastná za pomoc Moravskoslezského kraje, který mě finančně podporuje, a já se tedy mohu i v Austrálii soustředit jen na trénování.

Ať nekončí rozhovor jen otázkou financí… Máte spočítáno, kolik kilometrů za rok uplavete?
To mám, protože si vedu tréninkový deník, kde si podrobně zapisuji každou jednotku. Mám tedy dokonalý přehled o tom, kolik času strávím v bazénu, kolik v posilovně nebo při regeneraci. V průměru mi to vychází, že ročně od svých patnácti let uplavu dva tisíce kilometrů.

Nejlepší česká plavkyně Barbora Závadová.

Hodně lidí má plavání od přírody rádo, ale dlouhodobě ho nebaví.
Vím, kam míříte. Myslím, že právě dostat se přes tu fázi, kdy to člověka nebaví, je ze všeho nejdůležitější. Pak si zvyknete třikrát v týdnu ráno chodit na bazén a po chvilce výpadku vám to chybí.

To mám dokonce potvrzené na jednom konkrétním případu, kdy kamarád táty v padesáti letech začal plavat. Podotýkám, že ho plavání nikdy předtím nebavilo.

Zvykl si, a když pak na krátkou dobu onemocněl, bazén mu chyběl. Plavání je sport jako každý jiný, a když si ho zamilujete, stane se pro vás drogou. A k ní patří i absťáky.

Na co během tréninku v bazénu myslíte?
Občas na snídani, kterou si po ranním tréninku dám. (směje se) Ale to jen když mám opravdu velký hlad. Jinak se snažím myslet na to, jak plavu, hlídat si techniku, protože když vypnu mozek, tak si tělo začne dělat, co chce, a já se ve vodě plácám jako včela v medu.

Používáte někdy u tréninku i hudbu?
Se sluchátky v bazénu netrénuju, ale pořídila jsem si přenosný reproduktor, který si nosím do posilovny. S hudbou je trénink mnohem zábavnější.

Když spočítáme vaše odplavané kilometry, dostaneme se pro normálního smrtelníka k neuvěřitelnému číslu 20 tisíc kilometrů. Troufla byste si přeplavat kanál La Manche?
To asi ne. Ne že bych na to neměla kondici nebo to neuplavala. Možná to hodně lidí překvapí, ale já nerada plavu v moři nebo rybníce. Jsem prostě takový bazénový typ, který ví, kam plave, a hlavně vidí na dno. (směje se)

VIZITKA BARBORY ZÁVADOVÉ
Narozena: 23. ledna 1993 v Ostravě
Sport: plavání
Hlavní disciplína: 400 metrů polohový závod
Klub: KPS Ostrava, USC Spartans Sunshine Coast (Austrálie)
Trenér: Chris Moony
Největší úspěchy: bronz na ME 2012, stříbro na světové univerziádě 2015, bronz na olympijských hrách mládeže 2010 (200 m pol. z.), bronz na mistrovství Austrálie 2017, nejlepší plavec ČR (spojené kategorie mužů a žen): 2011, 2014, 2015 a 2016; mnohonásobná mistryně republiky a držitelka národních rekordů Další umístění – OH: Rio de Janeiro 2016 – 14. a 21. (200 m pol. z.), Londýn 2012 – 15. a 32. (200 m pol. z.); MS: 2015 – 5., 2011, 2914 a 2016 – 7., 2017 – 18.; ME: 2011, 2014 a 2015 – 4., 2014 – 5., 2010 – 6., 2016 – 7., 2010 – 8.; Univerziáda: 2017 – 6. a 8. (200 m pol. z.) Zajímavost: start za tým Evropy v souboji s USA v Atlantě 2011.