A při nich nechyběl ani tanec pod stromy. Ty byly ozdobeny ovocem, sladkostmi a světly. Původně se takto zdobily stromy ve volné přírodě, později se tento zvyk přenesl do lidských obydlí. Za stálezelené kultovní stromy byly považovány především jedle, ale i cypřiše.

Známé je i jiné vysvětlení, odkud se zvyk zdobení stromů vzal. Lidé byli už od pradávna přesvědčeni, že mrtví mohou v určité dny vstupovat do světa živých a zaujmout jejich místo. Na základě těchto tezí vznikl vánoční zvyk věšení stromečků špičkou dolů a zdobení stromku pamlsky jako lest na mrtvé duše.

Mrtví sní všechny sladkosti a nasycení již nikomu neublíží. K tomuto rituálu patří i vánoční nevstávání od stolu, aby duše nezasedla uvolněné místo. Zvykem germánských národů bylo stavět ozdobený strom o svaté noci před dům (především jedle) a k poctě boha Slunce na ně umísťovali světla. Stromy se nazývaly zimní máje.

Legenda o vzniku vánočního stromečku

Podle legendy byl první, kdo vánoční strom použil, irský opat Kolumbián. Ten byl vyslán do Burgundska, aby tamním pohanům kázal o svátku narození Krista. Aby přilákal co nejvíce lidí, sestavil hořící pochodně do tvaru kříže a umístil je na starobylý obřadní jehličnan. Záře ohně přilákala velké množství lidí, kteří si vyslechli jeho vyprávění. Díky tomuto aktu se stal takto ozdobený strom atributem Ježíšova zrození.

První ozdobený stromeček

První ozdobené stromky pocházejí z doby kolem roku 700 a první zmínka o zdobeném vánočním stromku je z Brém (území dnešního Německa) z roku 1570. Zpočátku byly vánoční stromky ozdobou veřejných prostranství anebo domů řemeslnických cechů. Až v průběhu 17. století začaly pronikat do domácností, v 19. století se rozšířily za hranice země nejprve do velkých měst, poté do vesnic. Největší oblibě se těšily u protestantů, katolická církev zdobení stromů zpočátku považovala za pohanský zvyk.

Náboženská symbolika vánočního stromečku

Církev tomuto obyčeji dala křesťanský význam: strom (dřevo) je obsáhlým symbolem světa v jeslích ze dřeva byl uložen Kristus, který se narodil, a na dřevěném kříži byl zahuben. Zelené větve znamenají symbol Kristova věčného života, papírové růže jsou symbolem Panny Marie a jablka symbol Evy matky lidského rodu.

Chvojka

I v našich krajích se zdobil stromeček již hodně dávno, jen se mu říkalo chvojka a nebyl to vždy stromeček v pravém slova smyslu. Jednalo se o rozsochatou větev nebo špičku jedle. Chvojka se zdobila ovocem, a to především jablky, ale také vejci a červenou barvou (stuhy, papírky) a později dalšími lidovými ozdobami. O tradici chvojky v Čechách jsou dochovány zprávy ještě z poloviny 19. století. To už se zdobila i sušeným ovocem, rozinkami, perníčky, cukrovím, ozdobami ze dřeva a pestrými šátky a věšela se nad stůl špičkou dolů, později se připevňovala opačně za špičku. Na stromech se objevovaly také ořechy jako symboly přivolávačů lásky a štěstí a jablka jako atribut zdraví.

Přečtěte si také: Odkud se vzaly nové vánoční písně?

Vánoční stromeček v zemích Koruny české

První vánoční stromeček v Čechách se rozzářil v Praze v roce 1812 u domu ředitele, režiséra a herce Stavovského divadla Jana Karla Leibicha, který chtěl ukázat krásu „tannenbaumu", jak jej poznal v rodné Mohuči, a zároveň připravit svým přátelům na každoročně pořádaném vánočním večírku hezké překvapení. Jako poděkování dostal od přátel vánoční dar jeho splacené směnky.

Ještě za 1. světové války se na vsích a v malých městech používala jen ozdobená větev jehličnanu (nejčastěji smrková nebo jedlová). Ve 40. letech 19. století se začaly vánoční stromečky objevovat v bohatých pražských měšťanských rodinách. Postupem času se rozšířily i do městských a venkovských obydlí. Okolo roku 1860 se na vánočním stromečku v Čechách poprvé rozsvítily lojové svíčky.

Přečtěte si také: VÁNOCE: Původ, zvyky a tradice