ANO: JAROSLAVA KUNOVÁ (předsedkyně Asociace nemocnic ČR)

Snížení klidně, ale pozor na data

Obecně s restrukturalizací nemocniční sítě souhlasím. Stejně jako s tím, že by se měla část lůžek akutní péče zrušit a přeměnit na lůžka následné péče. Mělo by se ale přitom postupovat velmi opatrně – musí se dát pozor, z jakých dat se bude při škrtání vycházet.

V minulosti jsme narazili na to, že ministerstvo zdravotnictví vycházelo z naprosto zkreslených údajů: opíralo se o údaje o průměrné obložnosti lůžek, což je nesmysl. Měřit by se měla obložnost denní. Průměrná obložnost nebere v úvahu přirozený chod nemocnic, ve kterých se pacienti nejčastěji operují v pondělí až čtvrtek, o víkendu mají operační provozy spíš pohotovostní režim.

Současně nezahrnuje skutečnost, že se většina operací, pokud jdou naplánovat, nedělají v létě – pacienti to jednak moc nechtějí, a jednak je to méně výhodné i z hygienických důvodů.

Pozor by se mělo dát i na to, co se stane s lékaři zrušených oddělení. Pokud všichni dostanou od pojišťoven smlouvu na vlastní ambulance a nikdo z nich do jiné nemocnice nenastoupí, tak bude předchozí redukce k ničemu. Je to zkrátka složitý problém, který je třeba uchopit z mnoha stran.

Pokud se ale udělá restrukturalizace dobře, může pomoct. A to hlavně v příhraničních oblastech, kde je nedostatek personálu. Část péče, již poskytují skomírající lůžková chirurgická oddělení, by se mohla provozovat v ambulancích jednodenní chirurgie. Složitější výkony by se dělaly ve větších nemocnicích, kde mají specialisty. 

NE: MILAN KUBEK (prezident České lékařské komory)

Řešit by se měl nedostatek lidí

Představa, že se něco v českém zdravotnictví vylepší prostým zrušením části nemocnic, je úsměvná. Jakákoliv restrukturalizace nemocniční péče se totiž nedá udělat dřív, než se vyhotoví podrobný personální audit v nemocnicích. Tomu přitom vedení resortu zdravotnictví České lékařské komoře z nějakého záhadného důvodu léta brání. Nikdo tady nemá zájem na tom, aby se zjistilo, kolik lékařů a sester v českých nemocnicích ve skutečnosti pracuje a za jakých podmínek – jestli se dodržují zákonné normy.

Podobných nápadů a analýz, které mapovaly možnosti rušení nemocničních lůžek, už tady bylo v minulosti několik a všechny zkrachovaly. Všechny totiž měly za cíl hlavně vydělat peníze – takzvané expertní skupiny totiž nikdy tyto analýzy nedělaly zadarmo, ale naopak si za ně naúčtovaly nemalé peníze. Výsledek byl přitom vždy mizerný. Mezitím se určitý počet lůžek v nemocnicích snížil přirozeně i bez těchto zásahů shora.

České nemocnice mají podle mě úplně jiný problém, než je malá obložnost lůžek. Je to kritický nedostatek personálu. Na poslední konferenci České lékařské komory jsme se od vedení Ústavu zdravotnických informací a statistiky dozvěděli, že v lůžkových zdravotnických zařízeních chybí přes tři tisíce lékařů. To je obrovské číslo. Pokud chce ministerstvo zdravotnictví něco řešit, mělo by se zaměřit hlavně na tento problém.