„Čtyřiadvacátého února jsem měla letět z Katovic do Kyjeva, večer předtím jsem volala s tátou, který mi říkal, abych si to rozmyslela, že válka je na spadnutí…“ vzpomíná dvaatřicetiletá Anička bydlící už patnáct let na Ostravsku s manželem Marcelem. Jinak je rodačka z ukrajinského hlavního města.

„Na letišti ve čtyři ráno jsem si všimla, že táta i známí nespí a jsou online, pak přišly zprávy o ruském vpádu, bombardování a náš let byl pochopitelně zrušen,“ popisuje Ukrajinka. A s pláčem přiznává, že první tři dny války má za nejhorší. Poté se rozhoduje pomáhat, v nečinnosti by prý ten obrovský stres nezvládala!

Komunisté a jejich příznivci mají také různé názory.
Frýdeckomístečtí komunisté dostali za Putina „za uši“, skončil tam i předseda

„Andrej, můj bratr, je programátorem a zapojil se s dalšími hackery do kybernetického boje. Vlad, kamarád, nastoupil do domobrany. A jiní, ti třeba chystají zápalné láhve, Molotovovy koktejly,“ pokračuje Anička. Její osobní přínos je nyní v cestování autobusy pro krajany i zajišťování péče o ně ve WoodAréně na Ostravici.

„Žila jsem ve městě Brovary, rozplakalo mne, když jsem se i zde v Beskydech s některými jeho obyvateli potkala,“ konstatuje Anička. Se zatím poslední jízdy humanitárního konvoje se vrací v pondělí večer (hladký průběh a čekací doba na hranici už není čtrnáct, ale jen dvě a půl hodiny) a na další se chystá ve čtvrtek.

Jen dočasný azyl

„Mám úžasnou vedoucí Věrku, která mne podporuje a chápe, díky tomu mohu pomáhat,“ nechává se slyšet Ukrajinka, která pracuje v zákaznickém servisu v logistice. I zaměstnavatel, Varroc Lightning Systems, z Rychvaldu projevuje nemalou solidaritu. A muž Aničky doma „hlídá pevnost“ a poskytuje všemožný servis.

Autobusy a dodávky vypravované pro uprchlíky Liborem Uhrem z Beskydské sportovní akademie už pod Lysou Horu dopravily přes čtyři stovky Ukrajinců. Z prvních konvojů většina míří dále do Čech (zejména Prahy), Německa či Polska, a z těch dalších lidé nechtějí pokračovat; plánují přečkat válku v našem regionu.

Na ZŠ Prameny nastoupily děti ukrajinských uprchlíků, Karviná, 15. března 2022.
Mykyta, Nikita a další děti z Ukrajiny, jaký byl první den v karvinské škole

V mezistanici na Ostravici tráví čas i paní se šestnáctiletou dcerou pocházející z Luhanska. „Ve válečné zóně v bojových podmínkách žily od roku 2014, teď jim přímo na dům dopadla raketa, zachránily se útěkem jen v tom, co měly na sobě a okolo sebe slyšely hvízdat kulky,“ komentuje Anička další ze smutných osudů.

WoodAréna u nádraží v beskydské obci je pro uprchlíky přitom jen dočasným azylem, zůstávají v ní maximálně tři dny. „Potřebujeme pro ně stále ubytování, ale tím nejdůležitějším je nabízet jim práci. Ukrajinci chtějí pracovat, vydělávat a postarat se o sebe, to je pro ně největší pomoc,“ dodává krajanka okupovaných.