Deník navazuje na šestici rozhovorů s lídry nejsilnějších politických stran a hnutí před krajskými volbami. Postupně vyzpovídá i všechny tři bývalé hejtmany Moravskoslezského kraje: Evžena Tošenovského, Jaroslava Palase a Miroslava Nováka.

A hovořil tak, jak vše cítí. Bez zábran a klišé. Tvrdí, že neví, co by se muselo stát, aby se ještě do politických vod vrátil. „Když jste na vrcholu, jde na vás hodně vidět a hodně tam fouká,“ řekl Miroslav Novák v posledním ze série předvolebních rozhovorů, v nichž Deník zpovídal nejen lídry nejsilnějších šesti stran a hnutí s šancí na úspěch v krajských volbách, ale i tři bývalé hejtmany.

KRAJSKÉ VOLBY 2020

Je příjemnější trávit čas na horském vzduchu v Bílé, nebo být v pozici hejtmana vystavován setrvalému tlaku?
Určitě je příjemněji na Bílé a nejen tam. Když jsem před čtyřmi lety skončil, v následujících měsících jsem zjistil, že za těch osmnáct let v komunální politice jsem přišel o spoustu věcí. Ani jsem si nevšiml, jak děti vyrostly. Že spousta běžných radostí, na které nezbýval čas nebo si je člověk nemohl dovolit, jsou najednou zpět třeba pivo a tvarůžky s kamarády častěji než jednou za měsíc. Byl jsem z toho trošku vykolejený, ale rychle jsem si zvykl a civilní život je mnohem hezčí.

Nostalgii po hejtmanském křesle necítíte?
O nostalgii bych nehovořil. Bylo to pěkné období a když teď člověk přejíždí nějaký most nebo jede kolem dětského hřiště v Porubě, vzpomene si, že o tom tehdy rozhodoval. Ale to je tak všechno.

Nejspíše vám poděkovala i rodina, že na ni máte více času…
Přesně tak. Těch osmnáct let, kdy jsem měl jen výjimečně volný víkend, kdy jsem odcházel ráno v sedm a vracel se večer zase nejdříve v sedm, a častokrát ještě mnohem později, už je naštěstí pryč.

Jak podle vás hejtman Ivo Vondrák navázal na vaši práci?
Je podstatné, že nové vedení kraje poznalo, že spravovat kraj není politika, ale spíše klasická denní manažerská práce. Není to o daňových sazbách a zahraniční politice, ale o tom, čeho se v rámci zákonných možností podaří dosáhnout. Je to opravdu jako řídit firmu. Kraj je ostatně největší zaměstnavatel v kraji, a teď nemyslím úředníky, ale učitele ve školách, zdravotníky a lidi v sociálních službách. To je skutečně firemní řízení.

Například taková kultura zůstala údajně po minulém, tedy vašem vedení kraje v tristním stavu. Prý byla takovou popelkou, povídal náměstek hejtmana Lukáš Curylo. Byla to od něj snaha nahnat politické body, nebo konstatování faktu?
Takhle jsem to necítil. Stav, kdy kultura byla součástí jednoho odboru, tady byl už od vzniku krajů a dob Evžena Tošenovského. Na tom jsme nic neměnili. Podařily se nám naopak věci jako zahájení rekonstrukce Těšínského divadla či obnova jiných kulturních památek. Vždy je to o budgetu, který máte, o prioritách. A tou pro nás tehdy byly sociální služby. Cílem bylo, aby pobytové sociální služby splňovaly standard 21. století. Když jsme končili na kraji, tak jediný domov důchodců nezůstal ve stavu socialistického zařízení. Chtěli jsme dosáhnout standardu, který se co nejvíce podobá bydlení v běžných rodinách. Druhou prioritou byla obnova silniční infrastruktury, které významně pomohly evropské peníze. Ale s tou kulturou jsem to opravdu takto nevnímal. Naopak jsme posílili dotační tituly na akce, například Svatováclavský hudební festival, Janáčkův máj či Colours of Ostrava.

Byly nějaké projekty, které jste si hýčkal, nestihl dokončit a nové vedení je zamklo do skříně?
Neřekl bych, že něco zamkli do skříně. Jeden projekt je ale stále takový hibernovaný, a to průmyslová zóna Barbora, kde společnost Asental měla objektivně problém s vypořádáním pozemků uprostřed zóny. Manažersky to Asental nezvládl. Pořád se tam něco děje, ale ne tak intenzivně jako před čtyřmi lety. A pak je tady několik projektů, na které se nepodařilo sehnat peníze ani mně, ani současné koalici.

Tuším, kam míříte…
Ano, je to například dostavba galerie umění, takzvaný Bílý stín, nebo tolik omílaná Moravskoslezská vědecká knihovna. Ještě když jsem byl zastupitelem, hlasovalo se o úpravě projektové dokumentace. Říkal jsem, že pro to nemohu hlasovat, dokud to nebude ve státem schváleném rozpočtu. Třikrát během čtyř let jsem se vrátil od tří různých ministrů kultury s dopisem, že je to báječný projekt a že stát na něj určitě poskytne alespoň půl miliardy korun, ale nikdy se to nestalo. Opakovaně říkám, že kraj si novou vědeckou knihovnu zaslouží, ať už Černou kostku, nebo jakýkoliv jiný projekt. Odmítal jsem však hrát roli hloupého idiota, že jako jediný kraj bychom si tu budovu financovali stoprocentně ze svého rozpočtu. Stát svěřil povinnost zřizovat a provozovat vědecké knihovny krajům a všem poskytl dotace na výstavbu či přestavbu vědeckých knihoven. Jen Moravskoslezský kraj, coby z pohledu Pražanů region kdesi na východě, si to měl a má postavit za své. Jsem zvědav, jak si s tím poradí budoucí koalice.

Zeptám se i vás, stejně jako všech ostatních sociálních demokratů v předvolební sérii rozhovorů. Co říkáte na úpadek strany celorepublikově, ale zejména v Ostravě, vinou vnitřních rozbrojů?
Jsem z toho smutný. Byl jsem u zrodu obnovené sociální demokracie v roce 1990, tehdy coby osmnáctiletý hošík. Vstupoval jsem do ní plný ideálů, které mě dodnes neopustily. Byl jsem sociální demokrat ne proto, že by to byl výtah k funkcím, protože do roku 1996 to byla marginální strana. Bylo to spíše o tom prosazovat a připravovat sociální demokratickou politiku tradičních hodnot, která je po celé Evropě. Krize sociálně- -demokratických stran je v současnosti celoevropská, ale v České republice je velmi markantní a strašně mě to mrzí. Je to věc marketingu a vnímání tradičních stran. Když vezmeme v potaz, že dnes je nejsilnější tradiční politickou stranou ODS s jedenácti procenty, tak je to zajímavé poučení. Otázka je, jestli je to v pořádku.

A podle vás je?
Já říkám, že to v pořádku není. Evropská kultura a politika se skoro dvě stě let vyvíjely na tradičním pravo-levém pohledu na svět, na střetu ekonomických škol a teorií, a ne na populistických výkřicích, kdy si uděláte průzkum, co lidi trápí, co chtějí, a vše jim slíbíte. To je ale dnes případ i v Rakousku, Francii, Polsku a dalších velkých zemích. A Ostrava je kapitola sama pro sebe. Dívka a hoši to dotáhli tam, kam jsem jim už před třemi lety prognózoval, že to dotáhnou, pokud budou nadále pokračovat v tom, co dělají. A na má slova došlo.

Může být Petr Kajnar ten, kdo stranu u nás v regionu opět vytáhne do popředí?
Upřímně řečeno, nevím. Přál bych mu, aby sociální demokracii dostal alespoň do lavic krajského zastupitelstva. V této chvíli jsem skeptický a myslím si, že ta pětiprocentní hranice bude dost vysokou metou. Pokud se mu to podaří, budu jedním z prvních, kdo mu poblahopřeje. V současné době a podobě sociální demokracie vážně nevím, vždyť donedávna jsem na stránkách stále figuroval jako krajský předseda sociální demokracie, kterým už tři roky nejsem. Tohle bych já nepřipustil.

Čím to, že téměř každý sociální demokrat na vrcholné úrovni byl nařknut z nekalých praktik? Váš předchůdce Palas z toho, že mu veřejné peníze pomohly postavit dům, vy i vaše paní jste byli spojováni s kauzou Dědic…
Když jste na vrcholu, jde na vás hodně vidět a hodně tam fouká. Pokud si stojíte za svým a nepodléháte lobbistickým tlakům, naděláte si hodně nepřátel. Pan Palas byl obviněn, tím všechno skončilo. U pana Rykaly je to o jeho svědomí, že se z politiky pokoušel udělat rodinný podnik, ale nedopustil se rozhodně ničeho trestného. Má kauza, o které hovoříte, to byl pokus některých skupin o diskreditaci mého jména. Nikdy jsem nebyl zadržen ani obviněn a se zlobou a pachutí to říkám všem, kteří naslouchají a mají IQ vyšší než 80. Pan státní zástupce neustále opakoval, že jsem měl údajných 5077 nebo kolik kontaktů s obviněnou osobou, to číslo si vycucal z prstu. I kdybych připustil, že to číslo je správné, tak tímto přeci neexistuje větší důkaz o tom, že jsem se něčeho dopustil, když jsem ani přes toto množství kontaktů nebyl z ničeho obviněn. Člověk ani nemusí být obviněný, ale k pošpinění jména bohatě stačí, když se o tom týden mluví a píše. Klidně vám řeknu jeden příběh, což dnes mohu, protože tehdy jsem byl z pozice svědka vázán mlčenlivostí.

Povídejte…
Když celá kauza začala, dělala se hromada domovních prohlídek a skupina policistů přišla i na krajský úřad. Chtěli všechny smlouvy mezi Moravskoslezským krajem a firmami, na které měl mít vliv pan Dědic. Policisté asi po dvou hodinách odcházeli dost znechucení, že tam žádná taková smlouva není, a proč je tam tedy poslali. Čí to byl záměr a jak je možné, že státní zástupce pošle policii pro důkazní materiál, který neexistuje? Ve spise se objevilo, že mi obžalovaný platil víkendový pobyt v Paříži, včetně cestovních nákladů. Když jsem byl u soudu jako svědek, předal jsem panu soudci originály mých bankovních výpisů, z nichž bylo zřejmé, kdo si platil letenky, ubytování i útratu na místě samém. Já! Pan státní zástupce, který si na mně léčil své komplexy, to totiž odmítal zařadit do spisu. Takhle bych mohl hovořit hodiny a hodiny. Ale kašlu na to.

Pojďme k příjemnějším věcem. Na co ze svého období v pozici hejtmana vzpomínáte nejraději?
Tak to jste mě zaskočil.

Bylo toho tak moc, nebo tak málo?
Bylo toho hodně. Byl to můj denní režim. Určitě rád vzpomínám na věci, které se podařily. Byly to stovky staveb. V jedné z obcí na Opavsku se z krajských dotací podařilo postavit sportovní halu, na kterou tam čekali čtyřicet let. Byla z toho obrovská sláva. Ale radost jsem měl i z úplně malinkatých věcí, protože bylo vidět, že malé obce žijí drobnostmi. Když se v Hrabyni-Josefově udělala na horizontu silnice zpomalovací šikana, sešla se tehdy v kulturáku celá vesnice a všichni nám děkovali. I malé věci, které se podaří, dokážou lidé ocenit. A pak to byly i úžasné věci typu olympijského parku. A když jsme u toho sportu… Moravskoslezský kraj nikdy v historii nepodporoval vrcholový sport, který nejvíce zviditelňuje region jako takový. Dnes je kraj hrdým partnerem fotbalistů, hokejistů, florbalistů, házenkářů či volejbalistů.

Z politického hlediska jste, dá se říct, v nejlepších letech. Vrátíte se ještě?
Nemám tuhle ambici a nevím, co by se muselo stát, aby k tomu došlo. Současná politika nepřeje budovatelům a vizionářům. Vždy jsem slíbil jen to, co jsem mohl splnit. A když byly volby před čtyřmi lety, říkal jsem, že se o žádnou jinou funkci ani trafiku ucházet nebudu. V této chvíli mi politika nechybí, sleduji ji jako divák a samozřejmě na spoustu věcí mám svůj názor, ale společenské klima by se muselo změnit. Například když jsem se nedávno bavil s představiteli správy silnic, říkali, že to je hrozné. Kdysi, když se měla opravovat cesta někde v Horní Dolní, lidé jim děkovali za to, že ji opraví. Dnes slýchají, že ještě byla dobrá a kdo za co kolik dostal. Tak teď lidé vnímají cokoliv, co se pro ně dělá. A na to už opravdu nemám žaludek. Politika pro mě zůstává jen koníčkem. Jsem stále členem sociální demokracie a rozhodně z ní nebudu vystupovat. Vždyť jsem ji zakládal.

Směřuje podle vás kraj správným směrem a jsou nějaké skryté výzvy vyjma konce těžby, nezaměstnanosti a dopadů koronaviru, které brzy bude třeba řešit?
Spravovat kraj je skutečně o managementu, ne o politice. Ve volbách nyní opět povstanou nové strany, které budou tvrdit, že zastaví vylidňování Moravskoslezského kraje, že z Mošnova rozlítají linky do celého světa. Vždyť vylidňování je přirozený proces a z horníka prostě ajťáka neuděláte. A kraj v běžném managementu se s tím zkrátka musí vypořádat. Je třeba vytvořit nová pracovní místa, ale na úrovni těch horníků a hutníků, zkrátka lidí, kteří opustili své minulé profese. Druhou věcí bude vypořádat se s následky covidu, protože to vypadá, že krajský rozpočet se propadne o nějakých dvacet procent.