Každý výtvarník se tedy zaměřil na to, co mu přišlo z okolí nejzajímavější, a to pak zpracoval ve svém výtvarném stylu na plátno, nebo do kamene. Díla zde vzniklá budou vystavena v prostorách takzvaného Havlova domu, který dostal jméno po výtvarníku, který zde žil. I když se krnovská umělkyně účastnila plenéru již po několikáté a její díla jsou zde více jak známá, tentokrát svými obrazy překvapila.

„Maluji převážně abstraktní obrazy v podobě energií. Náměty čerpám ze svého vnitřního světa. Tentokrát však bylo okolí tak zajímavé, že jsem svůj styl pozměnila,“ popsala svůj několikadenní výtvarný přerod Renata Charousková, která, jak sama řekla, čerpala inspiraci převážně ze zámeckých detailů a symbolů. Na jejich obrazech tak byly k vidění například staré podpisy návštěvníků, které jsou vyryty do cihel červeného zámku a mnohé z nich jsou staré přes sto let.

Na hradeckém sympoziu předvedli svůj um také sochaři z umělecké akademie, kteří vytvořili tři pískovcové sochy. Před očima mnohých diváku se z kvádrů syrového kamene zrodili Hlídací ptáci od Viktora Svatoše, Tanec v trávě od Terezy Vyhnálkové a Vlnovec od Michala Bernarda. Veškerou výtvarnou tvorbu doprovázela i tvorba literární, a to texty a básně bohéma Jana Čermáka, který svou týdenní sbírku nazval Hradecké zápisy.

Krnovská výtvarnice si odnesla největší zážitek z jízdy kočárem po zámecké zahradě, kterou pro výtvarníky připravil Zbyněk Řemelka. Místní statkář a milovník umění v jedné osobě zapřáhl za své oře kočár a ze sedadla potaženého bílou kožešinou ukázal všem výtvarníkům malebné okolí zámku.

„Projížďka byla perfektní. Vyzkoušeli jsme si, jak se asi cítila před staletím šlechta prohánějící se po stejných prašných cestách jako nyní my. Když ale Zbyněk koně trochu popohnal bičíkem a oni se splašeně rozeběhli, trošku mi zatrnulo. Jsem člověk, který se raději kochá okolím, než prožívá adrenalinové opojení z rychlé jízdy,“ líčila zážitek Renata Charousková.

Po týdnu práce se uskutečnila vernisáž, kde všichni umělci předvedli svá nová díla. To by nebylo hradecké sympozium, aby zde nebyla nějaká rarita. Ve stejný den jako byla vernisáž, se konala na zámku česko – americká svatba. Novomanželům přišel zahrát jejich společný kamarád na skotské dudy. Výtvarníkům se jeho vystoupení tak líbilo, že ho oslovili zda by jim nezahrál také a hudebník jejich pozvání přijal.