Koňské hlavy, zhotovené z různých kamenů, naplnily celý tento kulturní stánek. Autorka se zúčastnila vernisáže výstavy osobně. Kuriozitou je představovaný model dvojnásobné vítězky Velké pardubické, světlohorské Registany. „Je to bezvadná ženská, úžasně sveřepá bojovnice. Do roka by měla vzniknout větší verze sochy, umístěna bude v Pardubicích,“ řekla v galerii Isabela Fárová.

Sochařka sama vlastní dva bílé španělské koně. „Ráda na nich jezdí a užívá rustikálního života. V její tvorbě se objevují právě zvířata a krajina kolem obce Maříž, kde v současnosti žije,“ vysvětlil fotograf Jindřich Štreit. Ten zná autorku výstavy již řadu let. Ještě jako dítě chodíval k jejím rodičům, také významným umělcům. Její matka Anna je specializovanou historičkou umění a fotografkou, otec výtvarníkem a scénáristou divadla. „S jeho dílem jsme se zde seznámili před několika lety,“ vzpomínal Jindřich Štreit.

Isabela Fárová se tedy s uměním setkávala celý život. „Pracuje na něčem jiném, než její otec, ale v myšlení obou jsou paralely,“ řekl Jindřich Štreit. Přestože Isabela Fárová žila ve velkých městech typu Praha, Brusel či Paříž, učaroval jí venkov. Jejím velkým tématem a láskou jsou především koně. Ztvárňuje však i jiné živočichy. Pro výstavu v Bruntále vybrala soubor koňských hlav. „Ty vytváří sama jako dělník kamene. Není to jednoduchá tvorba, materiál to je velmi odolný,“ vysvětlil fotograf.

Autorka pracuje se žulou a mramorem. Sama vzkázala návštěvníkům výstavy: „Nebojte se koníčkům sahat na čumáčky. Třeba z toho budete mít příjemný pocit.“ Vernisáž osvěžili skladbami italského baroka maminka Babeta a dcera Zuzanka Řeháčkovy. Tuto hudbu má autorka výstavy také velmi ráda.