V jeho obrazech jsou vloženy zážitky, zkušenosti a vzpomínky a také jeho stálá nespokojenost s výsledkem a následné hledání ideální výtvarné podoby. Nehledal v nikom inspiraci, vzory odmítal a jeho umělecký projev se vyvíjel svébytně.

Narodil se 20. 10. 1933 v Pržně na Valašsku, v roce 1951 se vyučil nástrojářem ve Vsetíně a pracoval v jablůnkovské zbrojovce, ve vsetínské pile, v ostravských dolech i na vítkovických stavbách. V letech 1961 až 1965 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti pod vedením zasloužilého umělec Jana Blažka v ateliéru dekorativní a užité malby.

Potom krátce působil na několika místech jižní Moravy a v roce 1967 se přestěhoval do Bruntálu, kde nastoupil na místo výtvarníka v Okresním domě osvěty, mezi lety 1971 a 1972 vyučoval na Lidové škole umění výtvarnou výchovu a krátce byl zaměstnán v oddělení propagace Jednoty Bruntál a nakonec v Okresním kulturním středisku.

Na výstavě Karel Adámek – Výběr z díla jsou prezentována obrazy charakterizující jeho výtvarné zájmy v dlouhodobém vývoji od konce 60. let do jeho smrti v roce 1996, To je celou dobu, kterou strávil v Bruntále.

Hlavní zájem malíř soustředil na zobrazení krajiny, kterou znal, tedy Valašsko a Jeseníky. Při ztvárnění krajiny vycházel ze vzájemného vnitřního souznění, ze svých pocitů a zážitků. Krajina má hloubku a atmosféru. Zároveň tady nejvíce experimentoval. Používal sice, tak jako na všech obrazech, zejména olejomalbu a podkladem bylo plátno nebo sololit, měnil a rozvíjel však svůj rukopis a barevnost.

Od jemných dotyků štětcem a umírněné barevnosti pouze s výraznými barevnými akcenty detailů u nejstarších prací, přešel přes pastózní malbou s konkrétními detaily krajiny (kterou ještě poznáme a můžeme místo určit) k naprosto snové, idealizované a nekonkrétní krajině, plné pocitů a vášní namalované brutálním nanesením silných vrstev výrazných barev na podklad.

Další oblastí, kde projevil své mistrovství ve vyjádření pocitů jsou portréty. Karel Adámek maluje především, tak jako u krajiny, lidi, které zná, ke kterým má vztah. Snaží se vystihnout jejich podobu a jejich vnitřní život ukazuje přes výraz jejich očí. Přímo do očí bijící je kontrast mezi klidnou pózou a výrazem portrétovaného s expresivním malířským rukopisem, kdy barvy jsou nanášeny rychlými tahy štětce v několika vrstvách. Toto pravidlo kontrastu porušil pouze u vlastních portrétů – zde jedno jsou výraz i forma.

Nejklidnější a nejvíce neutrální jsou Adámkovy zátiší. Kromě jediného představují květiny. Nejstarší představují hrnkové květiny, ale i kytice ve váze. Tohoto se pak držel ve všech zátiších, které následně vytvořil. Časem se i tady jeho malířský rukopis změnil do expresivní podoby.Výjimku z představených obrazů tvoří akt, představující mladou ženu, zobrazenou z nezvyklého úhlu pohledu. Výstavu iniciovanou Klubem Za starý Bruntál připravili a realizovali pracovníci Muzea v Bruntále.

ĽUBICA MEZEROVÁ