„Zažili jsme v Opole úžasné přijetí. Happeningovou atmosféru s bouřlivým potleskem a skandováním u nás na vernisáži hned tak nezažijete. Vše odstartoval Bohouš Králik tím, že rozjel skandování Jožin, což je pro Poláky v podstatě Mládkova přezdívka. Milují také Ivo Pešáka, který při každém příchodu na scénu sklízel aplaus a ovace za své originální tanečky. Přestože si Ivan Mládek v polštině ještě není příliš jistý, lidé se při jeho vystoupení v jednom kuse řehtali, ať řekl cokoliv. Prý vypadá tak legračně, že mu Poláci ani nepotřebují rozumět,“ popsal Ladislav Steninger své dojmy z vernisáže v opolské galerii.

Trochu se mu třásla kolena z představy, že bude mluvit po Mládkovi, kterého všichni Poláci znají a milují. Steininger ve svém proslovu zavzpomínal na dobu před osmi lety, kdy skupina krnovských výtvarníků působila v Polsku na mezinárodním plenéru na zámku Moszna. „Při loučení nám tehdy malíř Boleslav Polnar z Opole věnoval vodováhu. Vodováhou se totiž hlídá rovina, polsky požom, což se používá také ve smyslu úroveň. Vodováha Bolka Polnara symbolizovala přání, aby si krnovští výtvarníci ohlídali svou vysokou úroveň. Tuto památeční Polnarovu vodováhu jsem představil publiku, a na oplátku jsem polským organizátorům věnoval zbrusu novou libelu. Byl jsem s Bolkem Polnarem domluveni, že ho začnu přivolávat a řvát jeho jméno, aby mě uslyšel až v Moszně,“ uvedl Steininger, který už v minulosti v Opole vystavoval jako člen výtvarné skupiny a 13.

Tentokrát v Opole kromě Mládka a Steiningera vystavovali především výtvarníci z okruhu Rabasovy galirie z Rakovníku. Steininger vystavil dva velké obrazy zpracované tužkou pod názvem Krajiny marného volání, které mají přes dva metry. Poprvé zde veřejnosti představil tři objekty Oltář pro Ivana, Stéla a Chrabřec, za které sklidil pochvalu kolegů sochařů. Svou prezentaci doplnil reliéfy na téma kokon.

Při setkání s polskými hostiteli se samozřejmě řeč točila hlavně kolem Ivana Mládka, který se v Polsku poprvé představil jako autor známých obrazů s obrácenou perspektivou. „Samozřejmě jsem se vyptával polských přátel, proč se Jožin z Bažin stal v Polsku takovým hitem až dnes, když tu písničku Ivan Mládek mnohokrát zpíval na polských festivalech už v sedmdesátých letech. Odpověděli mi polským příslovím, že kotleta má nejlepší chuť, až když je podruhé ohřívaná. Taky mě docela překvapilo, že Poláci v Jožinovi z bažin často nachází mezi řádky nějaké politické poselství,“ dodal Steininger.

Mládkovi polští fanoušci na chatu píší například o tom, že Pražáci až díky této písni objevili netoleranci, která se vůči obyvatelům metropole vytváří v různých regionech Česka. Jiní soudí, že Mládkovo dílo je příspěvkem do diskuse o ekologii. Jožin z Bažin by prý mohl být protestsongem proti nadmíře civilizace, kterou symbolizují obyvatelé Prahy, když v místech kolem Vizovic práškují bažinu netknutou rukou člověka.