Oživení zámku na odlehlém Osoblažsku je zvláštní fenomén, protože v jeho interiérech nezbylo skoro nic, co by mohlo lákat turisty. Zůstaly jen pověsti o hraběti Hodicovi a jeho smyslu pro aristokratické kratochvíle, umění, vědu a přepych.

Stavební dělník, který v sedmdesátých letech z přemíry horlivosti osekal výzdobu posledního autenticky zachovaného Hodicova pokoje a pak čekal pochvalu za svou iniciativu, se už stal novodobou rudoltickou pověstí O hloupém zedníkovi.

Zdálo by se, že prázdné komnaty jsou handicap, ale opak je pravdou. Zámek, ve kterém nezůstalo nic původního, na co lze navázat, je jako nepopsaný list. Je výzvou jak nově uchopit jeho genia loci. Jeho využití lze pojmout daleko kreativněji, než na zámcích plných starožitností.

Zámek objevili umělci

Zámek a poetické Osoblažsko objevily umělecké školy z Ostravy a Opavy, které mají vysoký podíl polských studentů. Tak se spontánně zrodil mezinárodní projekt Photo NoPhoto, který klade důraz na fotografie, ale nejen na ně.

Díky němu na renesančním zámku visí dětské práce z místních škol, školek a ZUŠ vedle děl studentů a absolventů škol uměleckého zaměření a tvorby předních českých fotografů jako je Jan Pohribný nebo Jindřich Štreit.

Popřál Rudolticím ať prodělají

Když Jiří Siostrzonek z opavského institutu tvůrčí fotografi e zahajoval letošní zámeckou sezonu, byl fascinován, že všichni zde pracovali zadarmo.

„Motivem těchto lidí je ryzí nadšení. Jsou nová avantgarda, dělají své umění na koleně v garáži a nepotřebují k tomu peníze. Dávají do zástavy své baráky a raději nekoupí dětem plínky, jen aby rudoltický festival mohl existovat. Dělají to pro sebe i pro všechny, kteří chtějí žít jinak," definoval specifikum rudoltických akcí Siostrzonek s tím, že peníze, které ministerstvo kultury posílá na jiné festivaly, dříve nebo později zničí jejich ducha.

„Když si mohou objednat profesionální agenturu, přijdou o nadšence, kteří totéž dělali pro radost. Proto přeji organizátorům, aby na své akce ve Slezských Rudolticích nedostali ani korunu a raději na tom prodělali, abychom jim i dále mohli věřit, že je to baví jako jejich životní poslání," dodal Siostrzonek.

Zámek nadchl Štreita

Přední český fotograf Jindřich Štreit vystavoval v Rudolticích už čtyřikrát.

„Poprvé to bylo v době, kdy se ještě nevědělo komu zámek patří a obecní úřad se dovnitř teprve dobýval. O Rudolticích se nikde nevědělo a zámek byl uzamčené skladiště plné regálů. Jsem hrdý, že jsem jako první autor zámek dobyl a představil zde premiérově fotografie, které až později viděli lidé na výstavách v New Yorku nebo v Tokiu. Podobnou zkušenost mám ze Sovince, který jsme po listopadové revoluci vytrhli z letargie.

Celá léta se tam nic nedělo, a najednou tam jezdily dva tisíce lidí přes víkend," složil Štreit hold zámku.