Výtvarné umění přilákalo do kulturního domu v Lichnově takové množství návštěvníků, že by mohly závidět i renomované galerie ve velkých městech. Dospělí obdivovali snové výjevy propracované do nejmenších detailů a děti se jich marně vyptávaly na smysl alegorií. Fascinovalo je, že autorovy vize a fantazie jsou většinou temné až děsivé.

Lubomír Otisk se po absolvování umělecko průmyslové školy v Uherském Hradišti rozhodl doplnit si učitelské vzdělání a při tom začal intenzivně malovat.

„Důvodem přechodu od sochařství k malování bylo také to, že prostorová díla zaberou spoustu místa, zatímco s obrazy tento problém odpadne. Dnes zde vystavuji nejvýznamnější sochy i obrazy, které jsem vytvořil za uplynulých šest až sedm let," řekl Lubomír Otisk při zahájení své výstavy a prozradil také něco ze své tvůrčí dílny.

Malování jako terapie

„Obvykle je základem improvizace. Nedělám si předem žádné skicy nebo plán, takže jsem sám často překvapený, jaký příběh se mi začne na plátně odvíjet pod štětcem. Takových divných výjevů mám plnou hlavu a musím se z nich vymalovat. Je to pro mě art terapie.

Uměním se léčím z různých nepříjemných stavů, jako je třeba strach ze smrti. Nechci vyjádřit nějakou konkrétní myšlenku, stačí mi jen se poddat intuici a přenášet na plátno věci, které se mi odehrávají někde v mé fantazii. Malování mi pomáhá existovat," prozradil Otisk o své tvůrčí metodě a inspiracích.

Přestože ho kamarádi znají jako veselého člověka, optimismu je v jeho dílech jak šafránu. „Optimistické věci prostě dělat neumím. I když se budu upřímně snažit myslet a malovat pozitivně, odněkud z podvědomí mi tam stejně spontánně vstupují temné síly," komentoval autor nesoulad mezi svou veselou povahou a temnými stránkami svého díla.

Postavy z povídky Zajatec

Výstavnímu sálu kulturního domu dominovaly tři tajuplné postavy v životní velikosti, které přitahovaly nejvíc pozornosti.

Jedna z nich neměla tvář ani údy a navíc levitovala, takže se zvídaví návštěvníci dohadovali, zda se vůbec ještě jedná o lidskou figuru. „Je to moje absolventská práce, která představuje postavy z fantasy povídky Zajatec. Je toho sice jen pár stránek, ale čtení je opravdu náročné na psychiku. Umím si představit, že čtenář s dostatečnou schopností vcítění klidně může skončit na týden v léčebně pod prášky.

Ženská figura je sice zpracovaná ve stylu madony, ale jinak je to pěkná potvora, která může ostatní proměnit a zmanipulovat. Naopak to divné stvoření bez tváře vedle ní je docela neškodné, protože si jen tak poletuje a kromě toho celkem nic zásadního nedělá," vysvětlil autor identitu tří postav, které budily největší zájem.

Vzhledem k tomu, že materiálem většiny sochařských prací je křehká sádra, mnohé se nejspíš do deseti let rozpadnou. Jejich pomíjivost ostře kontrastuje s precizním zpracováním do nejmenších detailů.

O uvolněnou atmosféru se postarala nejen Otiskova kytara, ale také fenka Míša, která si spontánně přišla do výstavních síní prohlédnout jeho obrazy a od milovníků výtvarného umění se při tom dožadovala drbání za ušima.