Lesákem se stal studiem vysoké školy v Brně a záhy se dostal do Jeseníků. „Jsem z Přeštic, ale tady se mi naskytlo zaměstnání i s bytem,“ řekl Ota Bouzek. Už je tu čtyřiatřicet let. Jedenáct let byl fořtem na Bílém Potoce, teď žije v Karlově Studánce.
Role lesáka a myslivce se podle něj přirozeně snoubí, ale za svou nejkrásnější životní roli považuje roli dědečka dvou malých vnoučků. Ota Bouzek zahajoval v sobotu den myslivosti v Karlově Studánce a také výstavu mysliveckých trofejí, úžasných fotografií z jesenické přírody a také kreseb a pastelů. Právě výtvarné práce jsou jeho dílem a kdo četl jeho knihy, nebo jimi alespoň listoval, poznává přirozeně i jeho ilustrace.
„Zatím jsem napsal šestnáct knih, prakticky všechny s tématikou přírody. Ta poslední, kterou dokončuji, je mi nejbližší, jde už o lidské příběhy, které jsem za ta léta poznal. Bude se jmenovat Lesem vonící příběhy,“ vyznal se lesák, myslivec, spisovatel a výtvarník. Zatímco si své první knihy musel sponzorovat, dnes už podobné starosti neřeší: „Pražské vydavatelství Erika mi vydalo už šest knih a mou poslední vydá letos. Pořád na textech něco upravuji, někdy i dvakrát celou knihu. Teď cítím, že to má „šťávu“, jde o příběhy lidského štěstí i neštěstí, o životě lidí v téhle oblasti.“ Těší se, že v důchodu toho stihne ještě více, třeba získá větší lehkost při kreslení, rád by se více věnoval pastelům. „Nemám výtvarný základ, moc mi to nejde,“ řekl skromně, ale obrázky hovoří o opaku. Ota Bouzek získal uměleckou cenu Českomoravské myslivecké jednoty, stejně tak jeho kolegové Jiří Mlčoušek a Jaroslav Orlík.
„Je to pro nás skutečná pocta, pan Orlík získal cenu letos, pan Mlčoušek loni. Jiří Mlčoušek je v naší republice patrně největší odborník na kamzíky,“ upozornil Bouzek. Zdá se, že má stále dobrou náladu, každopádně pak přející zázemí. „Manželka mě v mých zálibách podporuje, nebrání mi věnovat se tomu, co mám rád,“ dodal Bouzek.
