„Věříme, že tímto setkáním potěšíme všechny milovníky české historie,“ uvedla krnovská knihovnice Vlasta Jančíková. Získat spisovatele na besedu není jednoduché, termíny jsou dlouho dopředu obsazeny. V tuto chvíli již má autor zaplněn celý příští rok. Kdo by ale besedu v krnovské knihovně nestihl, může si zajet 25. dubna do Opavy.

Vlastimil Vondruška je autor několikadílné Husitské epopeje a Přemyslovské epopeje, knih Vládcové ostatků, Zloději ostatků a řady dalších. Setkání začíná v 18 hodin.

Po besedě v Hranicích na Moravě odpověděl autor redaktorce Deníku na několik otázek.

Na kolik jsou vaše knihy historicky přesné?

Je potřeba to rozlišovat. Pokud se jedná o historickou detektivku, tak to je jaksi autorská licence, protože žádné relevantní protokoly se nezachovaly. Pokud ale třeba píši Přemyslovskou epopej, tak do ní jsem vyexcerpoval naprosto všechno, co v pramenech najdete. Ale například pro třinácté století těch zpráv, které by se týkaly soukromí panovníků, je velmi málo.

Takže ať chcete nebo nechcete, musíte si domýšlet.

Ale na druhou stranu jsou tam třeba epizody, které vypadají naprosto komicky, kdy třeba bavorská neteř loví bavorského vévodu a aby ho ulovila, tak si nechá v ložnici ukryté tři bavorské rytíře, donutí ho, aby jí v milostné vášni na lůžku slíbil manželství, a tudíž má svědky. Tak to v bavorské kronice najdete. Čili mnohé věci nejsou vycucané z prstu.

Máte nějakou představu o tom, zda vaše knihy čtou i třeba děti nebo teenageři?

Statistiky se příliš nevedou, ale občas navštěvuji nějaké střední školy, takže vím, že i tam své čtenáře určitě mám. Pochopitelně není to literatura směřovaná hlavně pro mládež, ale několik věrných čtenářů mám i v této věkové kategorii.

Mohly by vaše knihy pomoct k výuce historie na školách?

Na mnoha školách, kde jsou, řekněme osvícené paní profesorky (smích), tak právě díla jako ty epopeje nebo Mezi Tiárou a Orlicí, se dokonce vyskytují v doporučené četbě. Profesoři mohou do jisté míry ovlivňovat i díla doporučená k maturitě, tak tam se má díla vyskytovat můžou. Ale kdo dnes maturuje z historie? Já jsem byl poslední. (smích)

Máte nějaké tipy, jak by se dala eventuálně změnit, nebo dokonce zlepšit výuka historie ve školách?

Dnes mají učitelé celkem volné ruce. Už to není tak svázáno ministerstvem. Je to o tom, jak kantor k dětem přistupuje. Mě, když někam pozvou, tak je to ten kantor, který se snaží děti přitáhnout k historii netradičním způsobem a tam dokonce dějepis mají rádi. Ono je to vždycky skutečně všechno v lidech. Na to není univerzální metoda.

V médiích přirovnáváte současnou migrační krizí k vpádu Barbarů do říše Římské, první článek, kde před tímto nebezpečím varujete, vyšel už zhruba před deseti lety. Jak jste to vytušil?

Každý dobrý historik tohle musí vytušit, protože dějiny se neustále opakují. Samozřejmě nejsem v tomto sám, když se podíváte na různá díla velkých historiků dvacátého století, tak mnohé z těch věcí, které se dnes dějí, oni více či méně předvídali, protože skutečně dějiny mají určitou cykličnost, takže kulisy se mění, ale příběh je v podstatě stále týž.

Jak jsem zmínil, nepřišel jsem s tou myšlenkou sám, mám akorát tu výhodu, že to dokážu podat tak, že je to pro člověka srozumitelné. Ale mám spoustu kolegů, se kterými si rozumíme, myšlenkově konvenujeme. Mimochodem už na vysoké škole jsme předpověděli, že padne komunismus. A to nebylo tím, že bychom byli nějací disidenti, měli jsme to zkrátka spočítáno.