Stejný název nese i její výstava, probíhající v bruntálském divadle. Ale pěkně po pořádku.

Než se ocitla v Bruntále, byla Růžena Sedlářová učitelkou angličtiny a rodinné výchovy v Olomouci, práce ji bavila. Do Olomouce přišla po návratu z prvního pětiletého pobytu v Anglii, a do Anglie se pak ještě vrátila. Až tam se začala naplno věnovat umělecké tvorbě. K malování ji to však táhlo již od útlého věku. „Malovala jsem už jako malá, ale rodiče tomu příliš nepřáli. Bydleli jsme na vesnici, a maminka vždy říkala: čmáranice tě neuživí," vzpomínala malířka a kreslířka Sedlářová.

Vždy měla vnitřní nucení všude a na všechno kreslit i malovat, a také umění studovat. Její maminka byla umělecky nadaná také, byla vyhlášená vyšívačka slováckých krojů – motivy si vymýšlela a malovala sama. „V podstatě se mnou jenom zopakovala to, co se stalo jí, když chtěla studovat ona," řekla Sedlářová, která se z trucu rodičům stala zdravotní sestrou. „Po celou dobu studia jsem nemalovala, ani následně při práci, ani když jsem se vdala. Nešlo to. Byla jsem natolik vytížena rodinnými a pracovními povinnostmi, že jsem prostě neměla čas," vzpomínala Sedlářová.

Dodnes ji mrzí, že svůj talent nerozvíjela už dřív. Předpokládá, že by dnes její tahy štětcem nebo perem byly ještě jistější a získaly by snad ještě jasnější podobu. K malování, kresbě a skicám se propracovala až v důchodu. Tehdy pracovala jako pečovatelka v Anglii, v cizině strávila rovných pět let. „Měla jsem v Anglii po práci poměrně hodně času, tak jsem courala po galeriích a všude, kde to šlo. Seznámila jsem se s malířem, který maloval na ulici. Učit mě nechtěl, v té době jsem si kreslila sama sobě jen tak pro radost," popisovala Sedlářová.

close . zoom_in

Anglický malíř pro prohlédnutí díla výtvarnici pochválil, a zároveň ji nabádal, aby rozhodně v umělecké tvorbě pokračovala. V Anglii se její technika natolik zlepšila, že už si troufla i vystavovat. Důležité bylo seznámení s malířkou a učitelkou Elizabetou Chojak Myško, která malířku během krátké doby představila uměleckému světu. První výstava Růženy Sedlářové se konala v letech 2006 a 2007 v Londýně. „Hned se prodaly dva obrázky, což mě nakoplo, tím to vlastně začalo," prozradila Sedlářová.

Zájem o její díla je dodnes, i při bruntálské výstavě se ve středu 13. února našel sběratel umění, který projevil zájem o malbu Farní uličky v Bruntále. Do Bruntálu se dostala olomoucká výtvarnice náhodou. Ve městě byly levné byty, a jelikož se umělkyně zamilovala do místní přírody i architektury, rozhodla se zůstat natrvalo. „Bydlela tu i kamarádka ze školy v Olomouci, ta mě do Bruntálu nalákala. Od prvního dne se mi tu líbilo, a dodnes se mi tu líbí. Ráda bych v tomto krásném městě a kraji tvořila dál. Pokud ovšem budu ještě vidět, a mít peníze na barvy. Je tu nádherně, miluji Bruntál," vyznala se Sedlářová.

Díla Růženy Sedlářová přitom působí dojmem, jako by jejich autorka byla bruntálskou rodačkou. Takovou lásku a obzvláště silnou pozitivní energii vyzařují. Jsou plné barev a detailů, které na diváka působí příjemným, ale i tajemným, až fascinujícím dojmem. Základem malby je skica, motivem jsou zajímavá místa, zajímavé stavby a zajímaví lidé v okolí. A to ještě mnoho krásných míst výtvarnice ve svých dílech neztvárnila.