Atmosféru velkého filmového festivalu v krnovském kině při premiéře 23. září dokreslovalo také šampaňské, slavnostní róby a fotografové.

Nebyla to náhoda. Ve svém posledním autobiografickém filmu nedávno zesnulý režisér Jan Němec zavede diváky na festival do Cannes roku 1968, kde Češi měli v hlavní soutěži tři filmy. Všichni byli napjatí, zda cenu pro nejlepšího režiséra převezme Jan Němec, Miloš Forman nebo Jiří Menzel. Nevyhrál nikdo.

Festival byl zrušen kvůli zmatené pseudorevoluci francouzských filmařů. Když se v srpnu 1968 Prahou rozléhaly výstřely a ulicemi duněly sovětské tanky, podařilo se Janu Němcovi natočit a propašovat do Rakouska unikátní reportáž, která obletěla svět a viděla ji téměř miliarda lidí.

Přesto se po emigraci do USA Němcovi dlouho nedařilo uplatnit svůj režisérský talent a živil se jako videokameraman na svatbách. Například Ivana Trumpová mu místo financování nového filmu věnovala podepsanou knihu svého manžela Donalda Trumpa.

Tyto Němcovy sarkastické historky se nejdřív objevily v knize Nepodávej ruku číšníkovi a nyní přichází i do kin ve filmu Vlk z Královských Vinohrad.

VYHRANÁ SÁZKA O NÁVŠTĚVNOST

Jan Němec zemřel letos v březnu, takže jeho autobiografický film dokončil druhý režisér Tomáš Klein z Krnova. Když se Klein rozhlédl po sále kina Mír, ve kterém sedělo na 150 diváků, oznámil publiku, že právě vyhrál sázku.

„Vsadil jsem se s Janem Němcem, že největší distribuční návštěva jeho filmu bude v Krnově. Teď už sice nic nevyhraju, ale to nevadí. Na začátku jsme si jako mladí mysleli, že jsme punkáči. Po tom, co jsme zažili natáčení s Janem Němcem, nám došlo, že na něj v tomto směru musíme ještě hodně trénovat.

Předal mi životní zážitek, jak lze mít nadhled nad jakoukoliv životní událostí. Doufám, že tento jeho nadhled uvidíte i ve filmu," uvedl Tomáš Klein před premiérou filmu.

ILEGÁLNÍ NATÁČENÍ: ANI KORUNU!

Punkáčský přístup režiséra Němce se projevil například tím, že odmítl platit za natáčení ve známých lokacích. Kameraman Jiří Maxa musel vyměnit kameru za foťák, točit podvratným guerillovým způsobem a při tom se tvářit jako turista.

„To, že jsme natáčeli bez jakýchkoliv povolení, je samozřejmě na filmu poznat, a ani se nesnažíme skrývat, že záběry vznikly v reálném provozu daného místa. Na jednu stranu Jan Němec chtěl tímto způsobem vložit do filmu svou poetiku, ale na druhé straně třeba na festivalu v Cannes vás nenechají legálně natáčet, ani kdybyste jim nabídli sto milionů," popsal Němcovy tvůrčí metody dramaturg Jakub Felcman.

VESELÉ HISTORKY Z CANNES

Kuriózní situace nastala, když se v Cannes rozkřiklo, že přijel legendární Jan Němec, hrdina ročníku 1968. Prezident festivalu si ho pozval do své kanceláře a chtěl mu gratulovat k jeho slavným filmům nové vlny šedesátých let.

„Jan Němec mu vmetl do tváře se svým sarkastickým humorem, že mu v Cannes zničili kariéru. Uvedl se tak, že pak už mu nikdo v ničem nebránil, ani v natáčení. Pan režisér vždycky chtěl vědět, kolik bychom museli zaplatit za povolení natáčet. V Cannes se točit prostě nesmí, takže to nejde ani vyčíslit.

V Americe by nás to stálo deset tisíc dolarů za jeden natáčecí den. Když si tu cifru poslechl, tak jen stručně dodal: hlavně jim nedávejte ani groš," doplnil vzpomínku Jakub Felcman.

Němcův styl přinášel situace dramatické i zábavné současně.

Herce Jiřího Mádla, který hrál mladého Jana Němce, načapali policisté bez dokladů ve filmovém historickém fiatu. Část štábu, která hovořila francouzsky, pak dokázala policisty přesvědčit, že Mádl je slavný český herec, takže z jeho zadržení může být krutá mezinárodní ostuda.

VÝSLECHY A NORMALIZACE

Kromě slávy a červeného koberce na nóbl festivalu Jan Němec přibližuje ve filmu také atmosféru strachu při nástupu normalizace.

Nikdo ze svobodo-myšlenkářských umělců si nemohl být jistý, kdy si pro něj přijdou a co na něj soudruzi při výslechu vytáhnou. Němec sice vynechal své manželství s Martou Kubišovou, ale zaznamenal pozoruhodné diskuse o Kafkovi s tupými esenbáky při výslechu.

Pro navození této atmosféry sehráli filmaři, kinaři a jejich přátelé scénky z výslechů, při kterých šel mráz po zádech a současně byla cítit směšnost a absurdita celé situace. Zadržení si při čekání na výslech posílali motáky a do toho občas přišla uklízečka se smetákem nebo přísný prudič se samopalem.