Řezbářů přijely tři desítky z celé České republiky a také z Polska a Slovenska. Své setkání na Sovinci přitom nepokládají za klasické odborné sympozium. „Pro nás je to spíše setkání přátel. Jednou za rok se tady prostě sejdeme a jsme rádi, že se vidíme. Patří k tomu pochopitelně něco dobrého na zakousnutí a taky sklenička vína, ono se potom líp povídá a u ohně zpívá,“ přiblížil atmosféru každoročních setkání jejich hlavní pořadatel, řezbář a majitel Pradědovy galerie Jiří Halouzka z Jiříkova.

Letos na setkání řezbářů přijel i předseda Českého sdružení přátel betlémů. Betlémářství a řezbářství má k sobě velmi blízko. Většina betlémů byla a dodnes také je vyřezávaných. „Ono těch řezbářských setkání vlastně moc není a já si myslím, že jsou opravdu potřebná. Vždyť kde jinde by řezbáři navázali kontakty, předali si pracovní postupy, získali inspiraci a zkušenosti nebo se třeba seznámili s novými typy řezbářských dlát a dalších nástrojů,“ řekl předseda sdružení betlémářů Jaroslav Weigner.

Na setkání mohou přijet všichni řezbáři od těch nejzkušenějších, až po úplné začátečníky. Právě jim zde jejich starší kolegové předávají zkušenosti a „fígle“, které by se jinde neměli šanci dozvědět. „My tak vlastně pokračujeme ve staré řezbářské tradici. I nám kdysi, když jsme začínali, předávali staří zkušení mistři své zkušenosti, dělili se s námi o poznatky a nové pracovní postupy. No a já věřím, že to půjde dál, že dnešní nováčci po letech půjdou v našich stopách a zase budou učit své následovníky,“ svěřil se Jiří Halouzka.

„Řezbářství vyžaduje trpělivost, musí se u toho prostě vydržet. Podle mě je nejtěžší uvědomit si, co vlastně chcete vytvořit a udělat podle toho návrh. Stane se taky, že skoro na konci se něco nepovede. Většinou se to sice dá nějak opravit a laik to třeba nepozná, ale pozná to řezbář a nikdy už to není ono,“ řekl Zdeněk Vysoudil z Lukavice, student Střední řezbářské školy v Tovačově, který byl na sovineckém setkání poprvé.

„Řezbářství chce cit pro dřevo a člověka to musí bavit, jinak se to dělat nedá. Jsme rádi, že jsme se na Sovinec dostali. Poznáme spoustu řezbářů a ty získané zkušenosti a kontakty jsou pro nás opravdu velmi cenné,“ dodal jeho spolužák Radim Václavík z Olomouce.