Betlém dodnes přitahuje do kostela sv. Tomáše Becketa v Mohelnici stovky nadšených návštěvníků. Každoročně je vystavený a přístupný veřejnosti v boční kapli svaté Anny, a to od štědrovečerní mše svaté až do svátku Hromnic. „Já vlastně svým způsobem navazuji také na to, co jsem už kdysi dělal. Otci jsem tenkrát s betlémem pomáhal. Začal jsem před vojnou a pokračoval nějaký čas i po vojně,“ řekl František Nedomlel.

Zhruba čtyři desítky let pak zůstával mohelnický betlém bez výraznějších změn. Na ploše přibližně 6 x 7 metrů zde v plasticky členěné krajině stálo 16 budov, 24 lidských figur o výšce od 15 do 22 centimetrů a také třeba 46 oveček. V údolí se točil vodní a na kopci větrný mlýn a pes obíhal stádo. Před čtyřmi lety se František Nedomlel po dlouhém váhání odhodlal a začal obohacovat dílo otce o pohyblivé figurky.

„Dlouho jsem o tom přemýšlel a zvažoval ten nápad ze všech stran. Musel jsem dbát na to, abych zachoval otcův „řezbářský rukopis“ a přitom do nových figur vložil také něco svého. Jestli se mi to povedlo, to musí posoudit druzí. Začal jsem s pěti figurami muzikantů. Ty chtěl původně vyřezat otec, když se byl v roce 1988 na svůj betlém v Mohelnici podívat. Bohužel krátce nato vážně onemocněl a o dva roky později zemřel. K práci se už nedostal, a tak jsem se do toho pustil já,“ dodal František Nedomlel.

Kromě dalších figur se mohelnický betlém dočkal rozšíření třeba o řezáče dřeva a nejnovějším přírůstkem jsou dva pracující havíři. „Já jsem se vlastně narodil s řezbářským dlátem v ruce a místo dětských plenek mi sloužily dřevěné hobliny,“ zažertoval František a vážně pokračoval: „Lidé už počítají s tím, že betlém bude každý rok o něco bohatší a už mi volají, co jsem udělal tentokrát. Je to dobrý pocit, když si člověk uvědomí, že zde přece jenom po sobě něco potomkům zanechá.“