close
info
Zdroj: Archiv Pavla Hénika
zoom_in
Co se stane, když se čerstvý absolvent zemědělské univerzity dílem náhody ocitne na pozici manažera ve firmě, která prodává drahé značkové oblečení z Itálie? Ovlivní člověka prostředí, v němž se pohybuje? Lze snadno a rychle propadnout kultu povrchní krásy a individualismu? O tom pojednává román MANEKÝNI, který jako svou prvotinu právě vydal Pavel Hénik z Krnova.
Příběh MANEKÝNI se odehrává v prostředí módního průmyslu, což je prostředí většině čtenářů vzdálené. Hlavního hrdinu toto prostředí hodně změní…
Hlavní hrdina Filip má velmi specifický, řekl bych až skoro cynický pohled na svět. Zpočátku se tváří, že mu na té práci ani nezáleží a to mu pomáhá se velmi rychle dostat přes počáteční nesnáze a rychle stoupat v kariérním žebříčku. Brzy se tedy adaptuje, a nejenže přistoupí na bezohledná pravidla hry panující v té firmě, ale začne je dokonce spoluutvářet. Bohužel současně přitom nevnímá vlastní proměnu v karikaturu něčeho, čemu se sám původně vysmíval.
Čemu se původně vysmíval?
Zjednodušenému myšlení lidí v jeho okolí, bezduchému konzumnímu způsobu života, kultu povrchní krásy, individualismu - jak se každý zabývá jen tím, co má na sobě a jak dobře vypadá.
Proč jste si vybral toto téma?
Sám jsem se v prostředí módy několik let pohyboval, takže je mi to téma dost blízké. Tím ale nechci říci, že se jedná o autobiografii. Inspirace kolem sebe v každodenním životě nacházím spoustu. V současnosti žiji v Praze, a jen v našem domě bych našel několik vhodných adeptů pro vřazení do příběhu knihy. Každopádně knihou nechci jen kritizovat, hlavní bylo čtenáře pobavit zajímavým tématem, popsaným odlehčenou, vtipnou formou.
Co je to podle vás konzumní způsob života a jaká je alternativa?
Konzumním způsobem mám na mysli zejména to, že člověk nedělá nic jiného, než se zabývá tím, co si pro sebe koupí. Dovolím si tvrdit, že v okamžiku, kdy se pořizování věcí stane hlavním smyslem života, je něco špatně. Alternativou je „odpovědná spotřeba“: tedy vyrovnaná, promyšlená a odpovídající příjmům člověka. Nevidím například moc smyslu v tom, brát si spotřebitelský úvěr na nový model mobilu za dvacet tisíc, jen proto, že ho už všichni kámoši mají. A vždy je potřeba si vyčlenit nějaké finanční prostředky a zejména energii na to, abychom mohli investovat do sebe samých - tedy do seberealizace, sebevzdělávání a rozvoje osobnosti.
Žijete v Praze, proč podle vás mladí lidé do hlavního města odcházejí?
Na prvním místě je to jistě nabídka více příležitostí, pak také představa, že se tam dá vydělat relativně rychle spousta peněz. Pro některé může být důležitá i anonymita, umožňující člověku začít znova s čistým štítem. V mém případě to bylo tak, že jsem se vracel do ČR po třech a půl letech strávených v zahraničí, a tak Praha mi svým kosmopolitním duchem přišla jako nejlepší mezizastávka, před tím, než se rozhodnu, kam dál. No a letos jsem tu oslavil desáté výročí pobytu.
Jak často se vracíte do Krnova, kam si zajdete?
Jezdím sem, bohužel, čím dál méně. Mám přítelkyni v Německu, tak spíše mířím na víkendy tam. Ale pokud se do Krnova dostanu, trávím čas hlavně s rodiči. Každopádně doufám, že se spolužáky ze základní školy brzy uspořádáme zase nějaké setkání.
Odráží se ve vaší knize i vztah ke Krnovu?
Jen okrajově. Hrdina pochází odněkud z východu republiky, stejně tak i slavná zpěvačka Cara D, která se příběhem mihne jako jedna z vedlejších postav. Když jsem ty dané pasáže psal, na Krnov jsem u toho myslel, byť v příběhu přímo jmenovaný není.
Kam jste chodil na základní školu, máte nějakou konkrétní vzpomínku?
Chodil jsem na „Jedničku“ na Dvořákově okruhu. Mám na to spoustu krásných vzpomínek. Určitě nikdy nezapomenu na první třídní (tehdy ještě „soudružku“) učitelku Andělu Chlápkovou, která nás měla první dva ročníky. Od páté třídy pro nás zřídili basketbalovou třídu, to bylo taky fajn. Tolik se od té doby změnilo, že mi to nyní přijde jako vzpomínání na jeden z několika minulých životů.
Plánujete v Krnově besedu se čtenáři, autogramiádu?
Ano, jsem v kontaktu s městskou knihovnou, předpokládám, že by to mohlo klapnout v druhé polovině března 2018. Moc se na to těším. V té knihovně jsem jako kluk strávil spoustu času. Na základce jsem byl dost vášnivý čtenář. Vzpomínám, jak nás tam vzali poprvé, a po vyřízení čtenářské legitimace jsme si mohli vypůjčit první knížku. Vybral jsem si tehdy příběh o ježkovi.
