Místní kostel Máří Magdalény pyrotechnik odstřelil 11. října 1962. Tato památka sice byla koncem války dost poškozená, ale dochovala se nejcennější část – raně gotický portál. V okamžiku odstřelu byl stále chráněný jako památka první kategorie.

Byla to barbarská doba, kdy se o poškozené památky místo restaurátorů starala demoliční četa. Do marného boje za záchranu kostela Máří Magdalény se vrhl tehdejší ředitel okresního muzea v Bruntále Viktor Weiser.

„Když jsem se dozvěděl, že kostel má být odstřelen, okamžitě jsem přijel do Osoblahy. Lidé už obsadili okolní meze a čekali na podívanou. Podařilo se mi proniknout až na uzavřené náměstí a tam jsem upozorňoval příslušníky veřejné bezpečnosti, že chystaná demolice je protizákonná a žádal jsem je, aby mi umožnili setkání se zodpovědnými představiteli,“ líčil dramatické okamžiky Weiser.

Esenbáci se ale nijak nesnažili zoufalému řediteli muzea pomoci. Velitel jednotky, major Janák, se odvolal na údajný příkaz prezidenta republiky, který obdrželo jeho nadřízené velitelství.

Weiserovi aspoň dovolil poslední fotografování v již podminovaném kostele.

„Mezi přihlížejícími jsem potkal tajemníka MNV Oldřicha Ručku, kterému jsem sdělil, že nebyl vydán demoliční výměr ani nebylo provedeno vynětí z památkové péče, a tudíž je objekt stále pod ochranou zákona. Upozornil jsem ho, že je ve své funkci za porušení zákona zodpovědný a vystavuje se možnosti trestního stíhání, pokud akci okamžitě nezastaví,“ vydal svědectví Viktor Weiser.

Všichni ho odbývali, že jde o kostel německých rytířů, který nemá památkový význam.

„Místní občané viděli, jak jsem pochodil a tropili si ze mě posměch. Přestože už bylo dáno návěstí k odpálení náloží, stále jsem s pocitem bezmoci oficiálně protestoval. Nebrali na vědomí, že nejsem soukromá osoba, ale zástupce památkové péče. Rozhovor si pro rozrušení nepamatuji doslovně, ale nikdy nezapomenu na ironický způsob, kterým mi krajský předseda Československého svazu mládeže sdělil, ať už se nestarám, protože teď to stejně vyletí. Na otázku, zda zná zákonný postup na úseku památkové péče, mi řekl, že památky se zapomněl naučit,“ popsal Weiser poslední sekundy před výbuchem.

Viktor Weiser tyto autentické vzpomínky zveřejnil v roce 1968 v časopise Umění. Pak zbytek života prožil v emigraci v Rakousku.

V našem okrese je na sto kostelů, po likvidaci kostela v Osoblaze je zasvěcen Máří Magdaleně už jen jeden jediný, renesanční kostel svaté Máří Magdalény v Horním Městě.