Duha kostel opravuje za podpory dobrovolníků a sponzorů. Díky iniciativě kapely Bratři Orffové se pelhřimovský kostel už podruhé stal dějištěm antifestivalu bez vstupného, bez honorářů, bez komerce, bez ochranky i bez propagace. Akce setřela rozdíly mezi organizátory, účinkujícími a publikem.

„Za naplnění původního a dávno ztraceného ducha letních festivalů jako setkávání spřízněných duší," byla zdůvodněna nominace festivalu na cenu Vinily.

Alternativní scéna, kamarádství, spontánní zábava a neopakovatelná atmosféra provázely od 23. do 26. července také letošní druhý ročník mezinárodního festivalu. Loni na něj Orffové věnovali peníze ze svých hudebních ocenění, letos získali stejnou částku prostřednictvím sbírky.

„Je to prostor, který má ducha, a lidé to cítí. Rádi se vracejí," vysvětlil v České televizi Lukáš Novotný z Bratří Orffů. V Pelhřimovech vystupovali muzikanti, literáti i výtvarníci z Česka, Polska, Německa i z Norska.

Poslední srpnový týden se do Pelhřimov vrátí dobrovolníci na tábor Blažené Osoblažsko, kteří pomáhají Duze opravovat kostel.

„Získali jsme peníze na dveře a okna ve věži. Až bude kostel chráněný před deštěm a bude možné ho zamknout, přijde na řadu restaurování maleb. Letos sundáme provizorní podepření věží a kůru a začneme s podlahou," uvedl Ivo Dokoupil z Duhy. Úsilí brigádníků i festival podporuje obec Slezské Rudoltice, pod kterou Pelhřimovy patří.

POZNÁMKA FIDELA KUBY: Zánik Pelhřimov

Když byly v pelhřimovském kostele zrekvírovány zvony, řada místních Němců vystřízlivěla z nadšení pro Hitelra a říši. Válečná fronta se u Pelhřimov zastavila od 25.března do 5. května 1945. Obec se sedmdesáti domy na měsíc uvízla v ohnisku mezi liniemi.

Škody z pozičních bojů byly značné. Rozbitá obec nelákala české dosídlence, takže správu vykonával ještě několik měsíců po válce bývalý německý starosta Alois Schöfer. Dokonce stanice SNB ve Slezských Rudolticích dostala hlášení, ve kterém se Češi z okolních obcí pozastavovali nad příliš mírným zacházením s pelhřimovskými Němci.

Prvním Čechoslovákem v Pelhřimovech byl Pavel Čulák z Nesluže u Kysuckého Nového Města, který se nastěhoval v únoru 1946. Po odsunu německého obyvatelstva v srpnu 1946 Pelhřimovy zůstaly téměř vylidněné. Byly zbourány ve třech etapách.

Čulák zde začal organizovat svépomocné bourání, při kterém zahynul Antonín Motešický, když se na něj zřítila zeď. Po roce 1950 se hrstka českých dosídlenců z Pelhřimov zase rozutekla.

Agenda přešla pod Slezské Rudoltice a inventář školy do Piskořova. Na odstranění zbytků zástavby pracovali také Řekové s tlumočníkem, kteří na Osoblažsku našli nový domov.

Pak už se v Pelhřimovech nedělo nic zajímavého až do doby, kdy přišlo Hnutí Duha Jeseníky, Schengen a Bratři Orffové.