Doktor Martin

V seriálu, v němž ztvárňuje hlavní postavu Miroslav Donutil, si Norbert Lichý zahrál instalatéra Antonína Brázdu, později hospodského. Je to spíš neumětel než skutečný opravář či podnikatel, ale je mu to vlastně celkem jedno. Stejně jako jeho synovi Milošovi v podání Tomáše Měcháčka.

Zemřel herec Norbert Lichý. Bylo mu 59 let:

„Já bych se rovnou přeobjednal, doktore. Kdybyste měl čas příští rok dvacátýho čtvrtýho prosince,“ vtipkuje Brázda. „Ven, všichni. Hned,” rozčiluje se nad bandou nýmandů doktor Martin. „Tak, lidí, jdeme vén,” přitápí Brázda. „No tak,“ praví felčar. „No. Pan doktor má dneska náladu pod psem,“ rekapituluje situaci Antonín Brázda.

Hlídač č. 47

Ve filmu režiséra Filipa Renče ztvárnil řezníka Kuběnu. Setkal se v něm mimo jiné s Vladimírem Dlouhým, který hrál slizkého kostelníka Bártíka. „Kromě toho, že to byl skvělý kluk a výborný herec, uměl Vladimír výborně hrát mariáš. Měl kolem sebe auru, bohužel se začal tak nějak ztrácet, myslím fyzicky. V očích měl ale, jak to říct, celý svět, odraz našeho bytí… neumím to vyjádřit. Člověk to cítil i z plátna. Ale lhal bych, kdybych řekl, že jsme se znali nějak lépe, než že jsme se potkali při práci,“ zavzpomínal Lichý v rozhovoru pro Deník.

| Video: Youtube

Kajínek

„Tam jsem jen chvilku, když mrknete, tak mě ani neuvidíte. Hraju takového blbečka, podnikatele v nějakém baru, kam přijde mafie a dá mu, lidově řečeno, pořádně do držky. Tím to končí. Určitě je dobře, že takový film vznikl. Myslím, že v té kauze nemá nikdo dodneška jasno. Bojím se ale, že se filmem nic nevyřeší, jen se jím vzbudí nová vlna zájmu o Kajínkův případ. A nakonec se zase všechno šikovně zamete pod koberec, jako ostatně všechno,“ řekl Norbert Lichý Deníku.

Jindřich IV.

V inscenaci Jindřich IV., která byla na programu Letních shakespearovských slavností, ztvárňoval s bravurou rytíře Falstaffa. „Režisérka Lucie Bělohradská byla do práce ponořená, žila tou inscenací. O něčem měla jiné představy než já, ovšem starého psa novým kouskům nenaučíš, teda někdy. V každém případě dosáhla toho, že pregnantně vyslovuji, křičím a že je mi většinou rozumět. Čehož se v prostoru pražského purkrabství, který je zrádný, bojí asi každý nejvíc. V Bratislavě to bylo ještě horší, na brněnském Špilasu zase o něco lepší… A v Ostravě je to dobré, tamní hrad je maličký. Mám za to, že jsme se s paní režisérkou dopracovali k výsledku, který není marný, beze všeho chlubení. Jinak na postavě Falstaffa mě nic neštve, máme hodně společného. Až na to, že já nejsem králem podsvětí. On jím byl jenom proto, aby využil své chytrosti k zisku peněz pro svůj život – uznáte, že v jeho případě je jich potřeba hodně,“ okomentoval tuto svoji divadelní roli.

Hranaři

Ve filmu režiséra Tomáše Zelenky ztvárnil Ladislava Šlajfa, který se živí jako lobbista a politický poradce se zkušenostmi v přihrávání státních zakázek spřáteleným firmám. Rozděluje také peníze na financování volebních kampaní politických stran. V mládí v létě roku 1986 vystudoval vysokou školu KGB v Moskvě a poté se hlásil do tajných služeb Ruska, ale to už skončila éra komunismu, proto byl nucen změnit plány a přizpůsobit se nové době.

Štěpán Kozub se ze zdravotních důvodů na nějaký čas rozloučil s vystupováním:

Je to poměrně obézní člověk s krátkými šedými vlasy a zelenými oči. Obléká se nejčastěji do košil a drahých černých kalhot. „Je to velice slizký člověk, který si nerad špiní ruce, proto si na zabíjení lidí vždy někoho najme. Je poměrně inteligentní, když má problémy, snaží se zachovat klid a něco vymyslet. Mezi ostatními lobbisty často působí jako někdo, kterého všichni respektují.“

Ohnivý kuře

V seriálu ztvárnil úlohu probačního úředníka Macátka, který dohlíží na životy dvou hříšníků – Michala „Mikea“ Beneše (Jakub Prachař) a Jana „Buráka“ Bureše (Jan Dolanský). Poté, co se oba kamarádi vrátili z vězení, začali podnikat jako kuchaři v restauraci. A pro Norberta Lichého to zjevně bylo příjemné prostředí.

„Může se zdát, že jsem pohybem nepolíben, že mé místo je odjakživa v kuchyni. Ale opak je pravdou. Dříve jsem míval slušnou fyzičku. Jako malý kluk jsem provozoval sprint, později jsem na střední škole hrával fotbal. Potom jsme jako herci tančili a šermovali, takže asi do třiceti let to šlo. Pak jsem tu kondičku ztratil a zjistil jsem, že herectví je spíš sedavé zaměstnání. Nejsem muzikálový herec, takže sebou nemusím mrskat, ale spíš intelektuálně zaujmout. Cvičím mozek místo těla,“ vyprávěl herec.

close Ohnivý kuře info Zdroj: se svolením TV Prima zoom_in Ohnivý kuře

Spalovač mrtvol

Za svůj mimořádný jevištní výkon v roli Karla Kopfrkingla byl Norbert Lichý nominován na cenu divadelní kritiky v kategorii nejlepší mužský herecký výkon roku 2016. Za stejnou roli získal také širší nominaci na cenu Thálie 2016. Svazovalo ho to s tím, jak hrál tuto postavu ve slavném filmu Rudolf Hrušínský?

| Video: Youtube

„O tom přemýšlejí všichni ostatní, ale já ne. A ani nevím, proč bych měl. Není jediný důvod. Ale ano, podíval jsem se na ten film, po premiéře. Zdálo se mi, že je všechno rozdané od začátku. Pokřivené charaktery, všechno divné. Myslím, že té předloze sluší víc normálnosti. Na divadle je to čerstvá práce a u té máme všichni vždy pocit, že je to úplně nejlepší, co může být. I když to třeba tak není,“ řekl herec v rozhovoru pro Novinky.cz.

Ve stopách táty Saši

Otcem Norberta Lichého byl režisér, herec a dramatik Saša Lichý. Věnoval se psaní divadelních her především na motivy klasických pohádek a úpravám prozaických předloh určených dětem a mládeži. V 60. letech jako jeden z prvních upravil a režíroval Hrabalovy Ostře sledované vlaky a díla Alexandra Solženicyna a Isaaka Babela. V roce 1968 stál v čele akcí ostravských divadelníků proti okupaci, v roce 1971 byl zbaven funkce ředitele divadla a jeho hry se nesměly uvádět. Stejně jako jeho syn měl vztah i k rozhlasu.

Připomeňte si nejslavnější role i fantastický život Rudolfa Hrušínského:

„S každou novou kořistí, kterou jsem nahrál na magnetofon, jsem se pochlubil a společně jsme poslouchali. Třeba Werichovy a Horníčkovy předscény nebo rozhlasová zpracování divadelních her, Cimrmany… Táta na chalupě poslouchal Hlas Ameriky, víc ruchů a kvílení než hlasu, ale usmíval se. Zažil si po okupaci moc ošklivých věcí, a i když se sametové revoluce nedožil, naději měl. Doma byl ale v divadle. Trochu i v televizi,“ vzpomínal na otce Norbert Lichý.

| Video: Youtube

Když přebíral Cenu Thálie, prohlásil: „Táto, ty to vidíš.“ Byl to od něj pozdrav tatínkovi, který věřil, že jej divadlo vcucne tak jako jeho. „Že mne pohltí a tak trochu si se mnou bude dělat, co chce. Že budu jeho fenoménem posedlý, že mu nejspíš dám celý život, jako to udělal i on. A i když je to někdy vyčerpávající a nedoceněná dřina a kolikrát beznaděj za docela mizerný obolus, stojí to za to. Cítil jsem, že je třeba rodičům poděkovat,“ uvedl herec pro Týdeník Rozhlas.