Když jste byl dítě, čím jste chtěl být?

Turistickým průvodcem. Cestování jsem až do svých třiceti let miloval, cestoval jsem pořád a hodně. Potom ale došlo k nějakému obratu. Přestěhoval jsem se po deseti letech strávených v Praze zpátky do Krnova a cestuji jenom občas a vlastně jenom, když musím.

Jaký jste byl žák?

Hodně nepozorný a roztržitý. A trvalo to dlouho. Obrat přišel až na vysoké škole. Paradoxně možná proto, že mě nikdo do ničeho nenutil, měl jsem volnou ruku a hlavu plnou nápadů, které byly brány docela vážně.

Proč hrajete na kytaru?

Protože jsem to na ni zkusil v patnácti a nedělalo mi to žádný vážnější problém. Postupem času jsem zjistil, že mě ani tak neláká být technicky zručným hráčem, jako hráčem s charakterem. Od té doby se snažím hrát spíše méně než více a s lehkou technickou rezervou pro případnou trému. Hodně mi také pomáhají technologie v podobě nejrůznějších kytarových efektů. Nejraději používám různé kombinace prostorů a dozvuků do kytarových ploch.

Jsou chvíle, kdy jste s tím chtěl seknout?

Nevzpomínám si. Naopak. Jsou chvíle, kdy mě mrzí, že se tomu nemůžu věnovat intenzivněji.

Kde nejvíc naberete síly, jak relaxujete?

To je opravdu různé. Jednou to může být spánek, jindy výlet do přírody, večírek s přáteli, nebo taky činorodá a tvůrčí práce. To se mění podle ročního období. Lidí, kteří jsou kolem mě, a povinností, které jsou ve mně.

Vzpomenete si na seznámení se svou životní partnerkou?

Ano. Tehdy jsem byl asi o pět centimetrů menší než ona. Teď jsem asi o dvacet centimetrů větší.

Sportujete? Který sport vás baví?

Rekreačně. Nejsem moc soutěživý typ, ale rád si zahraji florbal, nohejbal, fotbálek. Jako solitér poté rád vyrážím na in-line bruslích po blízkém okolí, až pokud to asfalt dovolí. Dál do divočiny určitě jako turista, cyklista či lyžař. S dětmi jsem to musel omezit, ale už se těším, až začneme vyrážet společně.

Jaká kulturní událost vás v poslední době zaujala?

Sleduji docela intenzivně hudební dění a jednou za několik měsíců vyrážíme s kamarády na koncert do zahraničí. Snažíme se, aby to bylo pestré a pokaždé to byla jiná evropská země – většinou na západ. A taky nám jde o to, aby ten zážitek byl komplexní.

Snažíme si užít jak samotnou cestu, tak ubytování, gastronomii, městskou hromadnou dopravu, místní lidi, koncertní zázemí a hlavně samotné vystoupení. Mít tyto zkušenosti je pro mě opravdu důležité a obohacující. Teprve potom člověk může srovnávat, poučit se, načerpat inspiraci a sebevědomí pro vlastní projekty.

Máte nějaké oblíbené místo ve městě (obci, regionu)?

Mým nejoblíbenějším místem jsou příjezdové cesty do Krnova. Když z dálky zahlédnu cvilínský kopec a představím si město a jeho okolí pod ním. Z každé strany to působí trošku jinak a pořád mě na tom něco překvapí, něco objevím. Navíc už ten pocit, že jsem skoro doma.

Co byste v životě nechtěl zažít?

Na to nemám ani odvahu odpovědět.

Která historka vás v poslední době pobavila?

Nejsem historkář. Vlastně každou, která mě pobaví, z nějakého důvodu hned zapomenu.

Vaše nejoblíbenější jídlo? Vaříte si ho sám?

Ryby z moře, plody moře, všecko nejraději u moře. To se ale zase tak často nestává.

Co děláte, když na vás přijdou chmury?

Vůbec nic. Čím více s nimi člověk bojuje, tím jsou houževnatější.

Který moderní přístroj byste oželel?

Telefon.

Lukáš Novotný Bydliště: Krnov
Povolání: kytarista skupiny Bratři Orffové. Povrchová úprava dřeva, sportovní podlahové systémy
Vzdělání: katedra produkce DAMU Praha / BcA.
Rodina: manželka Iva, děti Saša (7), Jonáš (4)