Z Lichnova pochází sochař Lubomír Otisk. Ten vyzval malíře Matěje Perničku, sochaře Adama Rybku a fotografa Juraje Sosnu, aby všechna patra lichnovského Obecního domu až po půdu přeměnili ve výstavní prostory.

„Vážíme si těch, kdo se sem náhodně zatoulali z hospody, stejně jako těch, kdo věděli, že se tu dnes koná vernisáž a přišli sem cíleně. Jsem moc rád, že tito autoři z Olomoucka a Rýmařovska kývli na mou nabídku uspořádat společnou výstavu. Zatímco Juraj Sosna se svými fotografiemi a Matěj Pernička s úžasnými obrazy cestují poměrně snadno, sochař Adam Rybka to z nich měl nejkomplikovanější. Autor, který chce přepravovat sochu, musí už předem počítat s tím, že občas narazí,“ zahájil Lubomír Otisk vernisáž a upozornil, jak přirozeně se zde snoubí obory fotografie, malba a sochařství, stejně jako abstraktní polohy s figurami a realistickými portréty.

SOCHY S VŮNÍ VOSKU

Sochy Adama Rybky jsou zajímavé také po materiálové stránce, takže kromě vizuálního vjemu nabízí divákům i vůni vosku, kterým jsou polévány.

„Tato výstava je přínosem i pro mě, protože je důležité vidět sochy v kontextu nějakého prostoru a popřemýšlet si, jaký to dává smysl. Při tvorbě samozřejmě mám nějaké pocity a řeším konflikt mezi individuem a společností nebo náš lidský úděl, ale socha skutečně ožije teprve až v kontaktu s divákem. Sama o sobě nemá takovou vypovídací schopnost, jako když ji uvidím společně vámi,“ poděkoval Adam Rybka návštěvníkům.

MALOVÁNÍ BETONEM A ŘEMENEM Z TATRY

Matěj Pernička prozradil, že jeho obrazy jsou vlastně vize budoucnosti.

„Jsou to vize maximálně tak sto let dopředu, protože na víc už mé představy nestačí. Další aspekt je, že se snažím obejít malířskou techniku, protože malování štětcem moc neumím. Proto jsou některé obrazy malované třeba rozvodovým řemenem z Tatry nebo tahané po betonové podlaze, aby se v některých místech seškrábla barva jak potřebuji,“ představil svou tvorbu Matěj Pernička.

PROČ NOSÍ Z VÝLETU KRÁSNÉ MRŠINY

Juraj Sosna sice fotí i klasicky, ale největším dobrodružstvím je pro něj technika kyanotypie, protože má přesah do alchymie a magie.

„Když ve správném poměru smícháte dvě substance a natřete to na papír, vznikne citlivá vrstva. S ní můžete dál pracovat, ale jen pokud nastanou správné přírodní podmínky: jasno a slunečno,“ popsal Sosna podstatu kyanotypie a hned také prozradil, proč tak rád sbírá různé zdechliny.

Stačí na papír s citlivou vrstvou položit nějaký předmět, například mrtvé zvířátko, a pak ponechat na slunci. Zatímco nezakrytá část zmodrá, stín pod zdechinkou zůstane originálně zachycený jako otisk.

„Vydal jsem se hledat vhodné předměty do Afriky do Marakeše, protože tam dost svítí slunce. Jako první jsem našel mrtvou rybu, a tak vznikl cyklus Mortalia. Když nemám zrovna po ruce papír, tak z výletů nosím po kapsách mrtvé žáby, netopýry a podobné věci v plastových sáčcích. Krásné mršiny jsem našel i tady v Lichnově na půdě, tak se pak můžete podívat, jak se kyanotypický otisk koupe ve vaně,“ představil svou tvorbu fotograf Juraj Sosna.

Obecní dům v Lichnově bude fotografickou, sochařskou a malířskou galerií až do 21. května.