Umělecký zámečník a kovář se věnuje amatérsky řemeslu od dob učňovského studia. „Jako učni jsme měli my zámečníci podle vzoru vyrobit umělecký svícen. Já jsem si vymyslel tvar vlastní, to mi připadalo originálnější," usmíval se při vzpomínce na své začátky Gurecký. Pokračovalo to stolkem pod televizi pro sestru, která si zařizovala vlastní byt. Také pro stolek vymyslel originální tvar, od té doby začal uměleckého ducha v sobě rozvíjet.

Nakonec vybavil kovovými dekoracemi sestře byt celý, od věšáku po poličky. Také pro svůj byt si vyrobil řadu netradičních umělecky pojatých drobnůstek, ale i větších předmětů, jako je třeba jeho festovní letiště. „Na zkušenou jsem byl u jiných kovářů, tam jsem se vyvíjel a lecčemu také přiučil. Když přišla krize a vyhodili mě z fabriky, byl jsem dlouho nezaměstnaný, do toho zemřel táta a musel jsem pomáhat mámě. Rozhodl jsem se nerezignovat a postavit se na své vlastní nohy i profesně," popisoval Gurecký.

Prošel přes úřad práce v Ostravě podnikatelskou rekvalifi kací na uměleckého kováře. Aby nemusel dojíždět za prací jinam, a nemusel skončit jako vedoucí divadelního souboru Záplata, zřídil si kovářství a zámečnictví doma ve Světlé Hoře. A svou práci dělá výtečně, vedle drobných zakázek a uměleckých prací dělá mříže, jeho je třeba vchod do sakristie kostela ve Vrbně pod Pradědem, hlavní vchod do kostela v Široké Nivě, boční vchod do kostela v Karlovicích, ploty na zahradách v Bruntále.

„Když si mé výrobky lidé hrdě vystavují, dělá mi to velkou radost. Jen mě třeba mrzí, když si někdo nechá výrobek hodit jen do základové barvy, a pak třeba po roce vidím, že s výrobkem nikterak dál nepracoval. To mi bývá líto," sdělil Gurecký, který o své stávající profesi mluví jako o milované, avšak také fyzicky značně náročné.

„Vymýšlení forem a tvarů mě baví, ale zase je to na úkor peněz. Každý si neuvědomí, že fortelná práce něco stojí, a že kolikrát jdu na úplně nejnižší cenu, která pokryje jen náklady, a zisk je z ní skutečně minimální. To mi brání v takovém uměleckém vyjádření, jaké bych si sám představoval," dodal jedním dechem Gurecký.

Nedávno si Gurecký pořídil šlapací výheň. Výhodou šlapací výhně je, že nepotřebuje ke své práci elektřinu, a je plně mobilní, což je výhoda třeba na řemeslnických jarmarcích. A jde přitom o tradiční způsob práce.

Když se člověk věnuje řemeslu, na divadlo už tolik času obvykle nezbývá. „Dělám, dá se říct, od rána do večera, takže mám na divadlo jen pondělní a středeční podvečer, prostě, jak se dá. O to víc mě mrzí, když na zkoušku nepřijdou herci, někdy tak zbytečně mrhám časem. Takový je ale život," řekl Gurecký. Herci někdy nepřijdou proto, že jde o ochotníky, kteří mají také povinnosti k vlastnímu studiu, zaměstnání, partnerům a rodinám.

Práce okolo rozpálené kovářské pece nutí kováře Gureckého přemýšlet spíše nad zpracováním kovu a jeho výslednou podobou než nad scénáři a režií divadelních her. Hry ho určitě neuživí, představení dotuje ze svého. Na dobrovolném vstupném herci příliš mnoho nevyberou, ani když jsou hry rok od roku propracovanější. „Na dějství her nemám teď tolik času myslet. Spíše ladím, jak vytvarovat kov, jak usadit nebo nacenit zakázku, dosluhuje mi auto. I tak se snažím, aby tím vším neutrpěla kvalita mých her," dodal Gurecký.

Záplata uvede hru Fyzikové

Nový kus Fyzikové je situován do prostředí psychiatrické léčebny, amatérský divadelní soubor Záplata hru uvede v sobotu 2. června v bruntálském městském divadle. Autorem hry je tak jako v případě drtivé většiny ostatních her Záplaty sám zakladatel divadla Láďa Gurecký. Záplatu vede vedoucí souboru už devátým rokem, desetiletí se dožije v roce 2013 na oslavy osmistého výročí založení města Bruntál. Pro Bruntál chystá k výročí Záplata další ze svých her.