Předkapelou jim byla pop-rocková kapela 220 V, kterou založil při krnovské ZUŠ frontman Posledního výstřelu Ivan Gajdoš. Po této předkapele zůstaly na podiu klávesy, které Poslední výstřel ve svém obvyklém nástrojovém parku nepoužívá. Akordeonista Samec neodolal, odložil svou tahací harmoniku, a půlku koncertu odehrál jako klávesák.
Mnohé klasické písničky Posledního výstřelu díky němu dostaly naprosto nečekané inovátorské aranže. Při Samcových klávesových sólech asi nikdo nevěřil, že za tímto nečekaným zážitkem nestojí hodiny strávené ve zkušebně,ale jde o čistou improvizaci. Ivan Gajdoš svým humorem potěšil hlavně ty, kteří před čtrnácti dny v Kofole zažili koncert folkově písničkářské hvězdy Vlasty Redla.
Gajdoš zdařile parodoval velkého písničkáře, když si stejně jako on nechal na sále zjednat klid, nechal vypnout všechny ledničky v baru, klimatizaci, a veškeré elektrospotřebiče, které vydávají nějaký zvuk. V sále se brzy vytvořila nedýchatelná tropická atmosféra.
Všichni se těšili na písničku, ve které si bubeník Hop tradičně musí sundat tričko a ukázat svaly, ale tentokrát se mu do sólového striptýzu moc nechtělo. Spoluhráči na něj hned vytasili vtípky, že svlékání nebude, protože bubeník onemocněl, a to tím, že ztloustnul. Při tom se všichni muzikanti navzájem vyhecovali tak, že celá kapela v půlce koncertu skončila nahoře bez.
„Když kluci ve Výstřelu začnou probírat oblíbené téma pupky a kdo zase přibral, tak to bývá hovor nejméně na hodinu. Na nich je kouzelné právě to, že se nikdy předem neví, jaké gagy vymyslí, protože řada nápadů vzniká přímo na podiu. Začalo to v dobách, kdy neměli moc času na zkoušení, a často při koncertech dělali chyby. U pokažených písniček většinou byla mnohem větší sranda, než kdyby to odehráli správně. Když zjistili, že to lidi baví, začali na koncertech improvizace používat záměrně,“ říká provozovatel Kofoly Martin Hradečný.
