Kariéra jesenické kapely Priessnitz připomíná sinusoidu. Jednou jsou na okraji a jednou ve středu zájmu, ale za všech okolností nabízí kvalitní hudbu. Díky výrazným osobnostem Petra Kružíka a Jaromíra Švejdíka si kapela získala pověst mágů z jesenických hor.

Přestože dnešní Priessnistz bývají škatulkováni do gothic-rockového žánru, za jejich předchůdce jsou považováni punkoví Chlapi z práce z konce 80. let. Tehdejší tvorbu vystihl Petr Kružík stručně: "Bylo to rychlé a na tři akordy."V revolučním roce 1989 pak Chlapi z práce zamířili do profi studia v Ostravě a nahrávají své první demo. Na nahrávce je sedm skladeb, z nichž některé se objevily i na první desce Priessnitzu Freiwaldau.

Ještě v roce 1989 jeseničtí punkoví Chlapi z práce přijímají jméno slavného vodního felčara Vincenze Priessnitze, který je stejně jako oni spojen s Jeseníkem, a na rockové scéně se zjevují Priessnitz. V roce 1991 nahrávají první album nazvané Freiwaldau, jež o rok později vychází na značce Legend. Syrová deska obsahuje také skladbu Sny, která se stává hitem a kapelu provází až do dneška. Hned po roce se skupina opět vydává do studia a točí další desku nazvanou Nebel, ta pak vychází znovu u Legendu.

O Priessnitz se začínají zajímat hudební publicisté, pateticky zdůrazňují temnost místních hvozdů, hustotu mlhy valející se v údolí a německé kořeny kraje za horami. Podobné výčty se staly oblíbeným klišé a není se čemu divit. Texty prodchnuté mystikou a hudba s nádechy gotiky - to byly atributy, kterými se repertoár Priessnitz jen hemžil. Právě nálepka gotické kapely se s nimi vezla dlouho. Až tvorba poslední doby smazala gotický kurz směrem k písničkové tváři.

Kapela nadále spolupracuje s Janem Muchowem a nebojí se ani remixu svých skladeb z dílny osobností české taneční scény. Výsledkem je singl Zlatý déšť z roku 1999 obsahující čtyři verze stejnojmenné skladby. Na koncertech se mimo členů kapely objevuje poskakující Luboš Mikula z brněnských Bullerbyne se svými chytrými krabičkami. Dalším krokem k jinému hudebnímu směru je velmi vypečená spolupráce s Jesenickým smyčcovým orchestrem a natočení několika písní, které pak vycházejí na CD k oslavám dvoustých narozenin Vincenze Priessnitze.

Úkrokem stranou byl také prodej muziky do reklamy. Zkoprnělí fanoušci pozorují ruch nádražní restaurace podbarvený skladbou Jaro z Potichu?. To je spojení jesenických mágů a reklamy na mobilního operátora. Před koncem hysterického roku 2000 kapela natáčí dlouho očekávanou desku s pracovním názvem Na sever od ráje, která se nakonec, opět s obalem Jaromíra Švejdíka, dostává k natěšeným posluchačům s názvem Zero a na značce Escape.

Od živého alba Playlist jsou Priessnitz znovu v kurzu a novinkou Stereo své pozice ještě posílili. Podařilo se jim napsat desku plnou hitů, které zabalili do živého zvuku. Stereo se navrací do minulosti a nabízí lehce zastřený, ale hodně živý zvuk, který má velmi blízko ke koncertnímu soundu kapely. Sem tam se mihnou gothicrockové postupy. Do textů se vrátila atmosféra hor. Už první skladba "V parku" je velmi úzce spjata s městem Jeseník. A hlavní je, že koncertní hitovka může být kterákoli písnička.