Operačním prostorem kočovníků není samotný Krnov, přestože řada herců zde má domov, ale vždy si vymyslí kočovnou trasu, třeba po vesnicích na Hané. Nemají už koně a vůz, jako jejich předchůdci, dopravují se na štace po železnici a auty. Píší si vlastní hry, připravují kostýmy, kulisy, scénickou hudby, mají své muzikanty. Na herce se často mění celé rodiny.
„Napadlo mě dát dohromady kočovnou společnost v roce 1987. Na inzerát v Mladém světě jsem dostala šedesát odpovědí. Samozřejmě někteří měli zkreslené představy. Nakonec se nás na první štaci jelo jen dvanáct, ale většina z nich vydržela až dodnes. Spali jsme v lese, byli jsme mladí a plní nadšení. První hry jsem dramatizovala podle Kramářských písní. První štaci jsem vybrala namátkou, zapíchla jsem prst do vlakového jízdního řádu. Jeli jsme po vesnicích na trati 271. Další rok jsme už odvážně žádali o přístřeší předsedy MNV. Většinou to byla tělocvična, škola, nebo sokolovna. Taky jsme museli zfalšovat povolení – tedy doklad, že máme přehrávky před ideologickou komisí a zřizovatele,“ vzpomínala na začátky principálka, autorka her, režisérka a zakladatelka Petra Severínová alias principálka Fiala.
„Už mi říkají Slezská bohyně plodnosti, protože mezi kočovníky vzniklo několik partnerství a dnes s námi už vystupují i naše děti, kterých je nejméně deset.“ dodala principálka.
Hereckou společnost tvoří nadšenci z celého bývalého Československa. Každý rok principálka napíše hru na míru přesně podle toho, kdo se dokáže v daném termínu kočování utrhnout z práce. Začíná se třídenním zkoušením. „ Od té doby, co s námi putují i naše děti, musíme mít základnu, ze které každý den vyrážíme. Většinou nás v obcích ohlásí místní rozhlas, pak uděláme průvod a pozveme diváky. Hraje se na návsích, po hospodách, na hřištích. Letos jsme takto spolu trávili už jubilejní dvacátou sezónu,“ uzavřela Petra Severínová.
Vzpomínek mají komedianti určitě mnoho a mohou si je kdykoliv připomenout na http://www.kocovani.wz.cz.
