Prague Cello Quartet (založeno 2006): Ivan Vokáč (člen České filharmonie), Petr Špaček (stipendista Orchestrální akademie České filharmonie), Jan Zemen (profesor Konzervatoře Pardubice) a Jan Zvěřina (člen Doležalova kvarteta).
Vydaná CD: „No. 1" (2011), „Top Secret" (2013).

Posluchači oceňují známé melodie v netradiční úpravě, odvahu k experimentování i vtipnost vystoupení. Na konci března muzikanti koncertovali v Krnově a Bruntále. Položili jsme jim několik otázek

Jakým způsobem jste vytvořili svůj repertoár?

Jan Zvěřina: Náš repertoár vzniká už od počátku našeho kvarteta poměrně jednoduše. Pokud se komukoliv z nás líbí nějaká skladba, může ji upravit a do kvarteta přinést. Na zkoušce se to zkusí a hned slyšíme, co funguje a co ne a pak je jasné, jestli je potřeba skladbu přeupravit nebo vyřadit, což se taky párkrát stalo. Ale tím, že každý může vložit to své, vzniká zajímavá paleta skladeb počínaje klasickou hudbou, konče hudbou z filmů, počítačových her, ale také muzikálů nebo rockových věcí.

Máte nějakou skladbu, na které jste si takříkajíc „vylámali zuby“, kterou jste třeba po dlouhém zkoušení nakonec nezařadili?

Jan Zemen: Neřekl bych, že by nám hrozilo nějaké nebezpečí, co se týká kvality hry, spíš byl zpočátku problém výběr repertoiru co se týče žánrů. Chvíli nám trvalo, než jsme zejména mladé publikum přesvědčili, že je i jiná alternativa než zvuk metalových kapel nebo elektronické hudby a že i pro klasické nástroje se dá psát hudba, která je i bez velkého volume a zvýrazněných basů atraktivní a svým způsobem i zábavnější.
Ivan Vokáč: Stejně jako spousta jiných cellových skupin jsme totiž mimo jiné začínali u skladeb Apocalyptiky.

Jeden den jste koncertovali v Krnově a druhý v Bruntále. Měli jste čas se zde porozhlédnout, co vás nejvíc zaujalo?

Petr Špaček: Touha tam byla, ale počasí nás odradilo. Místo toho jsme pak hráli fotbálek na hotelu.

Jan Zemen: Už v Praze nás varovali, že v Krnově je velmi vzdělané a náročné publikum. Je to pravda, máte citlivé posluchače, kteří okamžitě reagují i na velmi jemné nuance nejen v hudbě, ale také humoru. Stejně tak jsme si užívali bruntálské…

Kromě toho, že hrajete společně v Prague Cello Quartet, hrajete každý ještě někde jinde, v jiných souborech. Jak se vám daří dohodnout se na nějakých termínech, které vyhovují všem?

Petr Špaček: Někteří z nás mají i jiné angažmá např. Českou filharmonii, Národním divadle nebo výuka studentů na konzervatoři. Pokud jsou koncerty domlouvány minimálně půlroku dopředu, nebývá to problém. Pokud někdo zavolá s tím, že by nás za týden chtěl na nějaké akci, šance jsou podstatně nižší. Ale právě na základě našich dalších aktivit se do kvarteta dostává zdravá různorodost, díky které se nám daří nacházet nové náměty pro nové skladby, scénky a překvapení do našich koncertních show. Nesmíme také zapomenout zmínit, že nám je velkou pomocí možnost skvělé alternace v osobě Matěje Štěpánka.

Máte za sebou koncertování v zahraničí v Japonsku, hráli jste v Národním divadle, v Rudolfinu a vedle toho vyjíždíte i na koncerty „na venkov“ do malých sálů a na nejrůznější akce, hrajete pro uzavřenou společnost i na benefiční akci. Je nějaké koncertní vystoupení, kterého si nejvíc považujete, které vás nejvíc potěšilo?

Jan Zemen: To určitě nedokážeme říct. Myslím, že už z podstaty je každé naše vystoupení jedinečné a speciální. V posledních sezónách jsme ale přeci jen přibrali nový typ koncertů, který si užíváme ještě víc, a to jsou koncerty pro děti. Je neuvěřitelné, na co nepřijdou a kolik představivosti a vynalézavosti se v nich skrývá. Musíme říct, že i díky nim nám v kvartetu vzniká spousta nových nápadů.