Extrémní křížové cesty EKC mají nejvíc příznivců v Polsku, kde se tato nová tradice zrodila. Právě v polských Hlubčicích na Velký pátek 30. března začala před kostelem františkánů EKC, která vedla poutníky podél česko polské hranice až do Krnova na poutní vrch Cvilín.

Po celonočním pochodu na trase Hlubčice - Gadzowice Rusín Pelhřimovy Radynia Petrovice -Ciermięcice (Trmantice) poutníci nad ránem dorazili až do Krnova. Dnes ráno na Bílou sobotu 31. března ještě před rozedněním jejich pouť skončila před poutním kostelem na Cvilíně.

Ať už poutník noční pochod EKC absolvoval sám nebo ve skupině, musel dodržovat základní pravidlo: žádné rozhovory ani příjemné piknikování. Jen chůze, meditace o Bohu a modlitba.

„Musí tě to bolet, abys opustil svou komfortní zónu a řekl Bohu: jsem tady, protože se chci s tebou setkat. Na této výzvě je nejdůležitější dosažení hranice bolesti. Musíš dojít až k momentu, kdy už všechno říká: proč nejsem doma v teplé posteli? Až překročíte tuto hranici a opustíte sféru komfortu, otevřou se vám nové výzvy,“ vysvětlili podstatu EKC polští organizátoři. EKC je vlastně podobným rozjímáním o Ježíšově utrpení jako běžná klasická křížová cesta.

Kromě desítek kilometrů byla pro poutníky výzva také osamělost, kaluže, bláto, pot, bolavé nohy a noční chlad nebo déšť na tváři. A samozřejmě překonávání potřeby spánku.

Náročný pochod nemá žádný jiný účel než zažít současně únavu, ticho, modlitbu a dlouhou noční meditaci o Ježíšově smrti na kříži. To jsou podmínky, kdy toto poněkud extrémní duchovní cvičení, vyčerpání sil a soustředění může přerůst ve skutečné setkání se s Bohem.

Poutníci putovali do krnova po jednom nebo ve skupinkách maximálně do deseti lidí. Šli nocí pokud možno mimo hlavní komunikace. Na jednotlivých zastaveních jim organizátoři připravili čtené rozjímání.

Na těchto záchytných bodech mohli zkontrolovat, jestli někdo nechybí a zda všichni dokážou v chůzi pokračovat.

S nápadem EKC přišel před deseti lety Jacek Wiosna Stryczek z polské iniciativy Mužská spiritualita. Ta úplně první EKC v roce 2009 začínala v Krakově. Na Velký pátek se poutníci vydali nejen z Hlubčic do Krnova, ale také z Jablunkova do polského Puńcowa.

Organizátoři je předem varovali, že každý se EKC účastní na vlastní zodpovědnost. Proto doporučovali pečlivě zvážit své síly, vzít si teplé oblečení a nepromokavou obuv, ale i občerstvení.

Je celkem pochopitelné, proč apelovali na baterky a reflexivní prvky. Proč ale vyzvali účastníky, aby s sebou vzali také bytelný kříž, co celou dobu ponesou?