Jméno Pavel Zajíček patří k české undergroundové scéně, a opomenout jej v cyklu přednášek o alternativní kultuře rozhodně nelze. „Život a dílo básníka, výtvarníka a frontmana skupiny Dg307 Pavla Zajíčka by poskytlo materiál na několik přednášek. I přesto, že Zajíček nedávno oslavil teprve šedesát let,“ přiznal autor cyklu Jan Kuba.

V roce 1973 vytvořil nedostudovaný stavař Pavel Zajíček společně s Mejlou Hlavsou zvláštní hudební těleso Dg307, pracující s hudební koláží a doprovázející Zajíčkovy texty a výkřiky. Jedině tak lze totiž označit Zajíčkovu poezii. Vyjadřovala vždy niterní a intimní pocity autora, jeho touhu po křídlech, přesto měla náboj naléhavé výzvy ke změně konzumního životního stylu, silnou angažovanost.

Samozřejmě už od ranných 70. let oslovovala především stejně smýšlející a nespokojenou mládež. Přes veškerou drsnost a v začátcích i jistou vulgárnost byla Zajíčkova poezie vlastně vždy moralizující a mentorská. A navíc mimořádně nadčasová, i když v době svého vzniku tak určitě míněna nebyla.

Nejvýstižnějším důkazem předchozího tvrzení by mohl být výňatek jedné ze Zajíčkových básní : „…můj kraj stejně jako tvůj kraj / jde do prdele…“.

Zajíček zůstává prostě i dnes alternativa. Pavel Zajíček patří samozřejmě mezi signatáře Charty 77, odkroutil si rok v komunistickém vězení za vykonstruované obvinění z výtržnictví. Společně se Sváťou Karáskem, Vratislavem Brabencem a Ivanem Jirousem.

V devadesátých letech se všichni dočkali morální satisfakce, když Nejvyšší soud původní rozsudky z roku 1976 zrušil. Od roku 1980 žil Zajíček nejprve ve švédském, později americkém exilu. Domů se natrvalo vrátil v roce 1995. V samizdatových a exilových časopisech vydával literární i publicistické texty, věnoval se i hudebním projektům.

Mimo jiné si osahal i herectví, například film A bude hůř nebo legendární Knoflíkáři.

-voz-