Do dílka zakomponovali 21. dubna ve zdejším divadle vlastní osobitou invenci. Scénáře první část trilogie se zhostil Marek Pivovar, režisérem se stal Láďa Gurecký. „Nikdo už nesmí hledat útočiště ve smrti. Jediná povinnost, kterou má člověk na tomto světě, je povinnost být šťasten,“ zdůrazňoval během představení plukovník, v civilu Honza Šmatlák.

Od literární předlohy se tvůrci i herci drobně odlišovali především v místech, která si to plně zasloužila. Osvěžili tím spád děje. Smích obecenstva patřil vzpomínce na „uchlastání se“ hudebního skladatele Musorgského. Bruntálští se zhostili psaní nových dějin sebevražd. Dílo je o lidech, kteří si nedokážou vážit toho nejcennějšího na světě – vlastního života. Přes ne příliš optimistický název je nastudované dílko především dobrou černou komedií. Zahraná skomírající debata se nesla v duchu osvobození od okolního „všivého“ světa.

Klub sebevrahů byl ve hře institucí, která sdružovala členy za přesně stanovených podmínek. O dalším bytí na světě rozhodovalo rozmíchání balíčku karet. Kdo získal z balíčku křížové eso, ten se stal obětí. „Budete mi chybět,“ řekl v roli opilce a sebevraha herec Radek Kostka. Vykonavatelem smrti se stal ten, kdo otočil eso srdcové. Členství v klubu končilo skonem. „Sebevražda – to nejlepší pro život,“ tímto heslem se lidé v klubu řídili. „Žene mě sem jediná vášeň – chlast,“ zdůvodnil své členství v klubu Radek Kostka. Ten zdůraznil, že se pokoušel o sebevraždu již v mládí. Posloužit mu k ní měl parní válec. „Ušetří se tím spousta práce, když se členové vraždí navzájem,“ sdělil předseda , aktér Mirek Mlčuch. S tím nesouhlasil kolega Honza Šmatlák, i když podepsal klubový řád. Život měl nalézt Radek Kostka ve strachu ze smrti. Nakonec se však stal obětí řádění svých přátel z klubu. „Neznámá síla zvrátila jeho invalidní vozík,“ dodal Mirek Mlčuch, čtoucí novinovou černou kroniku.

Dalšími herci byli v představení princ Tomáš Sagan, mladík Míša Mlčuchová, první sebevrah Lucka Michalíková, druhý sebevrah Viktor Daněk, hospodská a služebná Anna Carbajo a bídák Ivo Buček. Vkusné byly rovněž kulisy. Představení situované do dob staré Anglie ukončila veřejná sbírka pro chráněnce vrbenského dětského domova.